Recenze: Jiří Březina – Noční slunce

• 

Vytvořeno 3. 11. 2023 1:00

Autor: Jiří Lojín

Po sérii detektivek se spisovatel Jiří Březina pustil do knihy pro děti. Nazval ji Noční slunce a vyšla v nakladatelství Fragment.

Stává se poměrně často, že autor knih pro dospělé po nějaké době napíše i něco pro děti. Stalo se to nejen ženám, pro které, jak by se mohlo zdát, jde o přirozenou záležitost, ale i takovému „drsňákovi“ jako je Jo Nesbø. Jistě si pamatujete jeho sérii s doktorem Proktorem. Případy, kdy je to opačně, jsou vzácnější, snad nejznámější je J. K. Rowlingová, která po Harrym Potterovi napsala celou řadu detektivek s Cormoranem Stikem.

Hlavní hrdinkou knihy Jiřího Březiny je Kateřina – dívka, která se po smrti své matky přestěhuje s otcem z Prahy na venkov. Musí tam čelit samotě i smutku. Otec stále není doma, izolaci zhoršuje i to, že navštěvuje pražskou výběrovou školu a nemůže tak přirozeně navazovat kontakt se svými místními vrstevníky.

Autor však své hrdince věnoval důležitý povahový rys. Místo toho, aby se utápěla ve svém neštěstí, snaží se situaci řešit a najde si alespoň nějaké kamarády. A v blízkém lese narazí na ještě jedny nečekané přátele – víly, které se jí podaří probudit svým darem. To je základ pohádky, kterou Jiří Březina předkládá svým malým čtenářům.

Správná pohádka (ostatně ani mnoho jiných literárních útvarů) by nemohla být bez zápletky, která by mohla být řešena. V tomto případě jde o to, že rovnováha musí být udržována a pokud se objeví dobro (víly), objeví se i stejné množství zla. A nastává drama.

Pohádka Jiřího Březiny je poměrně jednoduchá, je v mnoha směrech přizpůsobena malému čtenáři. Písmo je výrazné a relativně velké, věty, které autor používá, jsou krátké a srozumitelné. Zkušenému čtenáři se zejména zpočátku může zdát, že se odstavce skládají pouze z holých či mírně rozvitých vět, ale je jasné, že méně zběhlému musí vyhovovat a složitost či dlouhé popisné pasáže ho v tomto případě neodradí.

Dříve než se autor dostane k dramatické části, působí text trochu přeslazeným dojmem, ale zřejmě jde o to, že cílí spíše na vrstevnice hlavní hrdinky, které se i v dnešní době snad zasní o tom, že by mohly být křehkými vílami. Velmi dobrý tah je, že autor neuvádí přesný věk svých hrdinů, tím rozšiřuje spektrum dětské skupiny, která se může s hrdiny pohádky identifikovat.

Domnívám se, že se Jiřímu Březinovi vstup do dětského světa podařil, podobně jako před několika lety vkročil na pole české detektivní literatury. V jeho knize je problematika současného světa, krize rodiny, kdy k sobě dcera a otec hledají cestu v nových podmínkách, sociální interakce v dětské skupině i fantastický prvek, který by se dal interpretovat různými způsoby, ale nejlepší je přijímat ho tak, jak ho v prvním plánu autor napsal, a nesnažit se ho převádět do roviny archetypů. Ilustrace Andrey Arce jsou přiměřené dětskému věku, vycházejí z textu, k němuž byly vytvořeny.