
Děj pohádky se odehrává v zámečku Červená Lhota, jejímž kastelánem je pan Pivoňka. Ten se stará jak o samotný zámek, tak o návštěvníky Červené Lhoty, které provází jejími prostory. Po jeho boku najdeme věrnou kočku Matyldu, která je tou nejlepší kočkou v celém okolí. Ale byl by to prachobyčejný zámek nebýt neobyčejných strašidel!
Tato strašidla však nejsou zlá, ale pozor, jen do doby, než je někdo naštve. Zahrávat si se strašidly, a zvláště s těmi z Červené Lhoty, není dobrý nápad. A právě o tom se přesvědčil doktor, magistr, inženýr Josef Kroupa, který přijíždí na zámek ve funkci ministerského zmocněnce, aby se přesvědčil a podal náležité vysvětlení o tom, zda se na zámku neděje něco nekalého. Co se bude dít dál, když do Červené Lhoty zavítá tato nevítaná návštěva?
Autor Jiří Holub vystudoval Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Je spoluautorem knih pro děti a mládež Ruce vzhůru (Praha: Knižní klub 2009), Zuby nehty (Praha: Albatros 2007) a Tisíc jizev (Praha: Albatros 2008) pod vedením Ivony Březinové. Vlastní literární dráhu započal knižní prvotinou Kolik váží Matylda (Praha: Knižní klub 2009), o rok později se mohl pochlubit dalším úspěšným titulem pro děti s názvem Vzpoura strašidel (Praha: XYZ 2010).
Vzpoura strašidel je napínavý příběh, který je vyprávěn nezaujatým pozorovatelem průběhu děje, tedy autorským vypravěčem. Vyjímá se především autorovým netypickým humorem. Události v Červené Lhotě jsou popsány s vtipnou nadsázkou, která je střídána s napětím a očekáváním, jak to vlastně všechno dopadne: Teď teprve začala pořádná mela! Vyděšení učitelé se rozprchli po celé místnosti a začali zmatkovat. Snažili se schovat před tím nepočitatelným a neexistujícím přízrakem, kam se jen dalo – za závěs, pod stůl, nebo třeba do šuplíku, což se povedlo jen jedné maličké učitelce vlastivědy, a to jen proto, že doma tajně cvičila podle brožurky Hadí ženou v každém věku (Holub, Jiří: Vzpoura strašidel. Praha: XYZ 2010, s. 19.). Příběh se vyznačuje nejen vtipnou, ale i estetickou funkcí. Děj recipienta nenechá na pochybách, že nějaká ta tajemná strašící stvoření opravdu existují.
Celkem třináct kapitol, které jsou spojeny v jeden příběh, protíná další dějová linie, tvořená ze vzpomínek Josefa Kroupy na své, ne moc slavné dětství: Na jediném nešťastném táboře, který absolvoval, ho nakonec málem sežral medvěd, když ho kluk ze stanu a jeho dva nablblí kamarádi namazali medem a zahnali do lesa, kde narazil na zmíněného huňáče, který ho nakonec nezblafnul jen díky tomu, že chvíli předtím spolkl táborovou vedoucí Vladěnu i s hrstí barevných kříd, se kterými se vracela do tábora z připravené trasy pro šipkovanou (Holub, Jiří: Vzpoura strašidel. Praha: XYZ 2010, s. 38.).
Pohádkový příběh doprovází ilustrace Luďka Bárty. Tento ilustrátor, grafik a filmový výtvarník vytváří časopisecké ilustrace pro Mateřídoušku či Země pohádek. Pro nakladatelství XYZ ilustroval tituly Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky (Praha: XYZ 2010) a Metráček (Praha: XYZ 2010). Je rovněž autorem ilustrací k Večerníčku a stejnojmenné knize pro děti Čaroděj z nafukovacího stromu (Praha: Fragment 2008). V ilustracích v knize Vzpoura strašidel převládají tmavší barvy, které jsou zřejmé již z obalu knihy. Převažuje tmavomodrá barva, jež vytváří jakýsi mlhový opar, který nijak neškodí. Obrázky jsou zpracovány detailně a nechybí jim výraz. Působí vesele, smutně, strašidelně a komicky. Ilustrace jsou celostránkové, ale můžeme najít i menší. Ztotožňují se s dějem knihy.
Knížka nám může připomínat večerníček O zvířátkách pana Krbce (autoři scénáře: Stanislav Havelka a Petr Chvojka). Pan Krbec na hradě Kulíkově společně hospodaří s kocourem Kokešem a jejich stejně dobrým pomocníkem duchem Ruprechtem. Na závěr nezbývá poznamenat, že strašidel a humoru v knihách pro děti není nikdy dost.
Knihu Vzpoura strašidel vydalo Nakladatelství XYZ v roce 2010