Recenze: Knihy pro děti a mládež
-
Recenze
-
Vytvořeno 1. 6. 2009 1:00
-
Autor: Marta Šimečková
První červen je svátkem všech dětí. Některé dostanou od rodičů nějaký pamlsek, jiné i větší dáreček... třeba knihu, která by děti podnítila k přemýšlení o světě a o životě. Norský spisovatel Jostein Gaarder je autorem řady knih pro děti a mládež, v nichž pojednává o základních náboženských a filozofických otázkách. Své nejznámější dílo - Sofiin svět - vydal v roce 1991 a je určeno všem, kteří touží objevovat v tomto světě stále něco nového.
Kniha je rozdělena do dvou vypravěčských rovin, které jsou odlišeny různým druhem písma. Hlavní postavou první roviny, v níž se do popředí dostává dějová složka, je čtrnáctiletá dívka Sofie Amundsenová. Ta jednoho dne nalezne ve své schránce záhadný dopis – na lístku je napsáno: „Kdo jsi?“ Většina lidí by si myslela, že si z nich dělá někdo legraci. Jenomže když se nad touto prostou otázkou zamyslíte, nejste si jisti odpovědí. Lze na ni odpovědět pouze to, že jste Sofie? Ale jak se tato Sofie odlišuje od ostatních lidí? A kdo je to vlastně člověk?

Sofie se pokouší nalézt odpovědi na tyto záhady, které se týkají lidského bytí. Dopisy přicházejí každý den, a tak se s nimi dívenka schovává ve své zahradě, která se stává světem samým pro sebe. Nejen že neví, kdo dopisy odesílá, ale dokonce jí přichází i pohledy pro jakousi Hildu. Kdo to je? Vždyť ve městečku žádná dívka tohoto jména nebydlí! Příběhu tedy nechybí prvky detektivky, která má však překvapivé rozuzlení...
Děj týkající se hledání tajemného Filozofa a Hildy není pro čtenáře tím hlavním – mnohem důležitější je hledání odpovědí na velké a závažné otázky. V poutavém a pro dětského čtenáře přizpůsobeném výkladu jsou popsány dějiny celé filozofie od jejích počátků v antickém světě až po současné cesty v hledání pravdy. Sám autor pro názornost používá neotřelá přirovnání a anekdoty.
Svět například popisuje jako bílého králíka vytaženého z prázdného cylindru. Člověk se postupně zabořuje hlouběji do jeho chlupů, někteří však po nich začnou šplhat nahoru, aby se porozhlédli kolem. Ti, kteří se uvelebí dole, jsou lidé nezajímající se o svět kolem sebe, zatímco ti nahoře jsou filozofové, jejichž smyslem života je hledání odpovědí na základní existenciální otázky. A mezi ně se dostává i Sofie:
„Teprve když do hloubky procítila, že jednoho dne zmizí, dokázala pochopit, jak je život nekonečně cenný. Jako líc a rub jedné mince, která se v letu neustále obrací. A čím větší a zřetelnější je jedna strana mince, tím větší a zřetelnější je i strana druhá. Život a smrt jsou jako dvě strany téhož. Člověk si nemůže dokonale uvědomovat, že je, dokud si neuvědomí, že jednou umře. Stejně tak není možné uvažovat o tom, že člověk umře, aby se zároveň nevynořila myšlenka na to, jak je fantastické žít.“
Mnoho dospívajících čtenářů se nesnaží v tomto uspěchaném světě hledat odpovědi na věci, které se bezprostředně týkají lidského života. Jak potom mohou chápat společnost kolem sebe i sebe samotné? Jak mají vědět, co je to svědomí, žebříček hodnot nebo kdo vytvořil vesmír? Ani dospělí tyto otázky neřeší a jen nečinně žijí život, aniž by ho skutečně prožili.
Knihu doporučuji všem, kteří nechtějí žít se zavřenýma očima. Je vhodná nejen pro mladší čtenáře, ale i pro jejich rodiče. Příběh je totiž sice psán srozumitelným jazykem, není však triviální a může obohatit i čtenáře, který již o filozofii něco ví. I já jsem byla udivena, jak dokázal autor sepsat – pro mnohé čtenáře nezáživné – dějiny celé filozofie tak čtivým způsobem.
Knihu
Sofiin svět vydalo nakladatelství
Albatros.