Snem každého archeologa a potažmo egyptologa je nalézt hrobku nedotčenou vykradači hrobů, s nepoškozeným sarkofágem a pohřební komorou plnou původních maleb a předmětů, se kterými byl dávný monarcha pohřben. Za takovou hrobkou se vydávají i manželé Emersonovi. Na své cestě se dostávají hned do několika nebezpečných situací, kdy jim jsou lupiči a obchodníci se starožitnostmi trním v cestě. Musí nejen chránit samotnou hrobku, ale postupem času se dostávají do ohrožení i oni sami a jejich blízcí. Hodnota po léta ukrytých pokladů je dokonce tak významná, že se obchodníci a zloději nebojí použít metod, jako je únos nevinných dětí. Ukazuje se tak, že společensky zažitý názor o tom, že vykopávky jsou nudná a stereotypní práce, nemusí platit bez výjimky.
Úvodní část příběhu je sepsána lehce pozvolnějším tempem, nikoli však nudným. Hned na začátku příběhu nás autorka seznamuje s hlavními postavami, tedy manželi Emersonovými, které čtenářům představila již v několika předchozích knihách. Hlavní hrdinka Amélie Emersonová tak čtenáře stručně seznamuje se svým dosavadním životem a se svojí rodinou a přáteli, kteří prostupují celým příběhem. Díky těmto několika úvodním stránkám získává čtenář povědomí o všech zúčastněných, aniž by měl nutnou potřebu číst kteroukoli z předchozích knih. Děj volně plyne, občas je v textu pouze odkaz na některou z osob z minulosti, na kterou byste v předchozích knihách jistě narazili, nicméně na samotném příběhu tento fakt nic nemění.
Hned za toto úvodní seznámení zařadila autorka soupis postav vystupujících v příběhu. Dle mého názoru čtenář nebude při čtení románu tento rejstřík příliš potřebovat. V příběhu se objevuje pouze několik výraznějších postav, které jsou vzhledem ke svým charakterovým vlastnostem velmi dobře zapamatovatelné.
Příběh sám o sobě má jasnou dějovou linii, je spíše dynamičtější, ale není skokový. Popisované situace přirozeně přecházejí jedna ve druhou a čtenář při čtení může doslova vnímat, jak „dny v Thébách postupně plynou“. Ani jednou jsem v knize nenašla hrubé přerušení děje a navázání v okamžiku vzdáleném delší časový úsek od přerušené situace. To hodnotím jako velice pozitivní skutečnost.
Samotné kapitoly jsou uvozovány vždy celou větou, kterou v dané kapitole na určitém místě čtenář v textu nalezne. Například kapitola 8: „Nikdo nevinný nemůže vést život tak zcela prostý neškodné neřesti.“ Nebo kapitola 13: „Humor je vynikající způsob, jak udržet na uzdě neplodné emoce.“ Takto postavené názvy kapitol mohou současně platit i jako určité všeobecné pravdy. Čtenář je tak příjemně naladěn a může se těšit a dohadovat, co ho bude v následující kapitole čekat. Titulky bývají velmi dobře vybrány a jsem si téměř jistá, že mnoho čtenářů upustí od svého rozhodnutí odložit knihu, zhasnout lampu a jít spát a namísto toho si přečtou další kapitolu.
Postavy vystupující v příběhu mají velmi pečlivě vykreslený charakter. Lehce nerudný Emerson, akční Amelie, která nerada zůstává pozadu za svým manželem, krásná Nefret neustále soupeřící se svým nevlastním bratrem a nakonec otravný a přemoudřelý Ramses, který je vykreslen s takovou precizností, že v několika úsecích je nejen trnem v oku svým fiktivním přátelům a rodině, ale začíná lézt na nervy i samotnému čtenáři.
Kniha bude příjemným společníkem pro všechny ty, kteří chovají náklonnost k prostředí starého (a vlastně i novodobého) Egypta a libují si v záhadných příbězích.
Román Znesvěcená hrobka vydalo nakladatelství Alpress