Hlava XXII

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 6. 2010 2:00

Autor: Andrej Lobotka

„Nebylo divu, že z hlavy XXII je občas rozbolela hlava. V tomto případě konstatovala, že zájem o vlastní bezpečnost, který voják projeví tváří v tvář bezprostřednímu ohrožení, je projevem racionálně normální mysli. Orr byl blázen, a mohl tedy být vyřazen z letového nasazení. Chtělo to pouze jedno: aby o to požádal. A jakmile by to udělal, nebyl by už blázen a musel by létat. Orr by byl blázen, kdyby dál létal bombardovat, a jednal by rozumně, kdyby požádal, aby už nemusel, ale tento rozumný čin by měl za následek, že by musel létat dál. Když bude dál létat, znamená to, že je blázen, a tak už létat nemusí: když už však dále létat nechce, znamená to, že je mentálně naprosto v pořádku, a musí tedy létat dál.“ (Heller, Joseph. Hlava XXII. Brno: BB/art, 2010, s. 56.)

Joseph Heller se narodil 1. května 1923 v Brooklynu v New Yorku. Během druhé světové války působil u amerického bombardovacího letectva na Korsice. Následně navštěvoval Kolumbijskou universitu v New Yorku a poté Oxford v Anglii.
Roku 1961 vydal svůj nejznámější a nejlepší román, který ho proslavil po celém světě a umožnil mu živit se psaním. Hlava XXII (Catch-22) vycházela z jeho zkušeností, které nabyl během služby v letectvu.

První překlad díla u nás vyšel roku 1964 a od té doby si získává pořád víc a víc přívrženců, kteří nedají na knihu dopustit. Mnoho lidí osudy kapitána Yossariana přirovnává k osudům vojáka Švejka. V obou dílech se autoři snaží pomocí satiry a ironie a poněkud neobyčejného postoje hlavního hrdinu k životu a povinnostem poukázat na zvrácenost a nelidskost vojenské mašinérie. Tento rok nám již sedmé vydání v českém jazyce přináší nakladatelství BB/art.

Na víc než pěti stech stranách budeme svědky toho, jak se kapitán Yossarian stává obětí ambiciózního plukovníka Cathcarta a nesmyslných předpisů, které mu brání v tom, aby se dostal domů. Spolu s ním se však v díle podíváme i na osudy jeho kamarádů a spolubojovníků za vlast. Seznámíme se s kuchařem Milem, poručíkem Scheisskopfem či kaplanem Tappmanem nebo neexistujícím Washingtonem Irvingem.

Na jedné straně se můžeme těšit na zvrácené vojenské myšlení plné naruby otočené logiky, pokrytectví, chamtivost a přetvářku. Na druhou stranu proti ní autor postaví naivitu a bezmeznou víru v spravedlnost. Pokládáním dětsky nevinných otázek a použitím jednoduché logiky nám ukáže, co je ve skutečnosti důležité a na čem by vůbec nemělo záležet. Prozradí nám, jak nepodstatné můžou být slova jako hrdinství, vlastenectví, služba, kamarádství, povinnost, odvaha. Dozvíme se, jak málo stojí lidský život, a budeme se místy až divit nad cynismem, s jakým se Joseph Heller pouštěl do popisu lidí a světa, ve kterém žili za druhé světové války.

Spisovatel nás zasype černým humorem, satirickými a ironickými poznámkami, kterými se snaží poukázat na nesmyslnost nejen Hlavy XXII. Jeho zveličování a přivádění situací až do absurdností nás nejen rozesměje, ale přinutí nás i zamyslet se nad hodnotami, jaké ve svém životě vyznáváme.

V závěru knihy na nás čeká Ztracená kapitola z Hlavy XXII, ve které náš hrdina zjišťuje, že nejlepší tělocvik je žádný tělocvik, která se z původního vydání ztratila, ale na naléhání dvou důstojníků z Vojenské letecké školy, jak píše Heller, byla zařazena alespoň na závěr, a tak se s ní můžeme setkat na konci knihy hned před doslovem Miroslava Jindry.

Dílo je tak excelentním kouskem literatury, který by neměl chybět v knihovně žádného milovníka komedie či satiry. Místy nás rozesměje, občas nás přinutí tiše klít a nenávidět byrokracii a nesmyslné rozum postrádající předpisy, jindy nás naopak přinutí zamyslet se nad sebou samým a svými hodnotami.

Román Hlava XXII vydalo nakladatelství BB art