
Iris Johansen je v současnosti považována za jednu z nejprodávanějších autorek. Není se co divit, vždyť co kniha, to bestseller. Nejinak je tomu u thrilleru Tekoucí písek, který se na českém knižním trhu objevil předešlého roku.
Tekoucí písek, pro nějž je typický do modra laděný přebal, je osmým svazkem patřícím do ságy, kde je hlavní postavou Eva Duncanová, forenzní sochařka. Bohužel vám nepovím, zda u nás předešlá díla vyšla. O čem vás ale mohu ujistit, je skutečnost, že při četbě představované knížky nepocítíte chybějící informace, které se mohly objevit v předchozích dílech, neboť na sebe navzájem nenavazují.
Ihned v první kapitole je čtenář seznámen s bezcitným vrahem, který nemá s nikým slitování. Zabíjení mu přináší zvrácené potěšení. Tak jako někdo miluje čokoládu, úplně stejně Henry Kistle zbožňuje, když může někoho jiného zbavit života. Zvláště pokud jde o bezbranné důvěřivé dítě. Ještě než se pročtete k další kapitole, autorka vám představí Joea Quinna a jeho partnerku Evu Duncanovou. Jejich vztah je poznamenán smrtí Eviny dcerky, za níž stojí dosud neznámý pachatel a ke které došlo, když žila Eva sama a o Joeovi neměla tušení. Ačkoliv atlantský detektiv v pátrání po ostatcích Bonnie, jak se Evino dítě jmenovalo, nepolevuje a snaží se své družce pomoci, nedokáže se do její bolesti zcela vcítit.
„Pořád ti ještě chybí tvoje malá Bonnie?“ Když se tato jediná věta ozve z telefonního sluchátka, bolestí se Evě sevře srdce a v témže okamžiku je ženě jasné, že původce takovéhoto výroku musí najít a za všechno utrpení jej potrestat. Nejde totiž jen o Bonnie, ale také o desítky dalších nevinných dětí, které se nikdy nevrátily domů a na něž rodiče stále čekají… Jako Eva.
Iris Johansen vytvořila prvotřídní thriller, který vám nedovolí přestat číst. Napětí je místy tak vysoké, že je těžké se udržet a nelistovat dál a mezi řádky nehledat jakékoliv indicie, které by napověděly, jakým směrem se příběh bude odvíjet.
Dojem z knihy mám veskrze pozitivní. Překlad si troufám označit za dokonalý a stejně tak i korekturu. Tekoucí písek mě uchvátil natolik, že už během čtení jsem věděla, že napsat na něj recenzi mě potrápí více než kdy jindy. Krátké představení, aniž bych prozradila důležitá fakta, jsem měla napsané vskutku rychle. Co ještě napsat? Výtky žádné… Nabízí se možnost malé ukázky, která by měla přesvědčit ty, kteří si stále nejsou jistí, zda po knize na pultech knihkupectví sáhnout.
„Bože,“ zamumlal Dodsworth. „Co jim udělal?“
Oba mrtví muži byli opřeni o strom. Oči měli dokořán a zírali do prázdna.
„Billa trefil do hlavy. Lenny má střelné zranění na krku,“ řekl Pete. „A když je zabil, tak je takhle naaranžoval a větví jim ještě propíchl srdce. Zdá se, že tím chtěl připevnit vzkazy, co mají na hrudníku.“ Polkl. „Ten bastard.“
Joe zaznamenal útržky papíru z notesu, ale byly potřísněné krví. A byl moc daleko na to, aby přečetl, co na nich stojí. Musí popojít. Nechtěl přidělávat na místě činu další stopy, ale už to tam stejně podupalo deset nebo dvanáct párů bot. Bude tak opatrný, jak jen to půjde.
Pohnul se směrem k obětem. „Jsou oba vzkazy stejné?“
„Ano,“ potvrdil Pete. „Stejné.“
„Půjčte mi baterku.“
Zamířil proudem světla na zakrvácené vzkazy. Na některých místech byl inkoust rozpitý a skoro nečitelný, ale písmena šla rozeznat. Byla to jen tři slova. První začínalo na P…
Zkameněl.
Pro tebe, Evo.
(Ukázka ze str. 33)
Román Tekoucí písek vydalo nakladatelství Columbus