Jasná nocí lůna

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 8. 2010 2:00

Autor: Hana Veselá

Rok 2010 je označen za Rok Karla Hynka Máchy při příležitosti výročí 200 let od jeho narození, a tak i já jsem vzala do ruky sbírku obsahující jeho ostatní básně, než je jeho nejslavnější lyrickoepická skladba Máj, která je snad většině českých čtenářů notoricky známá. Sáhla jsem proto po sbírce Jasná nocí lůna vydané v edici Mocca nakladatelstvím Dokořán, abych se o tvorbě našeho největšího romantického básníka dozvěděla něco více.

Náš největší a nejznámější představitel českého romantismu Karel Hynek Mácha svého věrného čtenáře nezklame ani tentokrát. V útlé knížečce s ilustracemi zobrazujícími samotného Máchu v různých variacích od Pavla Růta se čtenář může seznámit s některými jeho lyrickými básněmi.

Co v této sbírce tedy najdeme? Především lyrické skladby s milostnou tématikou, ale nemalou část zde zabírají také ohlasy písní národních, často však obsahující milostný námět. V mnoha básních můžeme poznat i autobiografické prvky typické pro celou jeho tvorbu. Kdo má rád zvukomalebnost a melodičnost básnického jazyka spolu s lehkými metaforami a zejména oxymórony, určitě nebude tímto výběrem nijak zklamán. V těchto básních se čtenář může ještě setkat s jemností lůny, hvězdiček i slunéčka. Časté použití zdrobnělin jen více umocňuje celkové naladění těchto lyrických skladeb.

Syn století národního obrození se nezapře ani na těchto několika málo stránkách. Čtenáře především zaujme způsob, jakým míchá a propojuje motivy lásky, přírody a vlasti. U hradu Tejn si poletuje a smutně zpívá žežulička, milá se ptá husy, zda má novinky o jejím milém, a nebo Vltava, jejíž sílu proudu srovnává se svou chmurnou náladou.

Mácha nás svými básněmi sice nezavede do meditativní filozofické poezie, ale dá odpočinout a cítit každé duši, že problémy s láskou byly a budou ve světě všudypřítomné a stále stejné.

Ukázka:

Umlkni, potoku hlučný

Umlkni, potoku hlučný
padající s kolmých skal;
ustaň, ustaň háji zvučný!
Proč můj znovu budíš žal? –

V dálce vlna tvá umírá,
v rovinách tvůj usne hlas,
cit, co srdce mé sevírá,
neumrtví žádný čas. –

O čem mluvíš? Ó jen o ní!
Kde jest ona? Rci, kde dlí?
V lůno její jen se kloní
rychlý běh tvůj? K ní, jen k ní?

Proč mě touha po ní moří? –
Tváří jejích neviděl jsem,
Hlasů jejích neslyšel jsem,
Přec mé srdce láskou hoří.

O čem mluvíš? Ó jen o ní!
Rci, proč pláčeš? – Ó jen pro ní!

Knihu Jasná nocí lůna vydalo nakladatelství Dokořán