Komnata splněných přání

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 9. 2010 2:00

Autor: Petr Měrka

Bratři Strugačtí jsou legendou moderního sci-fi. Starší Arkadij se narodil roku 1925 a část svého mládí strávil výrobou granátů v němci obleženém Leningradě. Město později opouští společně s otcem, který umírá, a on se ocitá v dětském domově. V roce 1943 narukoval do Rudé armády a po válce vystudoval orientalistiku. Jeho bratr Boris spatřil světlo světa v roce 1933. Absolvoval fakultu fyziky a mechaniky.

Se svým bratrem měli zpočátku odtažitý vztah, protože prakticky jeden druhého neznali. Do osobního kontaktu přišli teprve v polovině 50. let a už v roce 1957 napsali jen za pouhého půl roku svůj první společný román Planeta nachových mračen. V roce 1991 Arkadij umírá a jméno Strugackých v literatuře končí. Boris sice píše dál, ale už pod pseudonymem S. Vitickij.

Stalker, nebo též jinak Piknik u cesty, je značně ponurá kniha, která se zaobírá vyprahlostí lidské duše a jejího zhrubnutí do maximální možné míry otupělé a bezcitné bezohlednosti.
Původní název novely Piknik u cesty byl zaměněn za Stalkera poté, co ho pod stejnojmenným označením filmově ztvárnil další velikán ruské kultury režisér Andrej Tarkovskij.

Vše se točí kolem Pásma. To je místo kdesi v USA. Konkrétně se nachází nedaleko města Harmondu. Dojde zde k návštěvě Hostů, kteří se zde zastavili na cestě odněkud někam. Udělali si přestávku, trochu se vyblbli a zase zmizeli. Zůstaly po nich jen tajemné předměty s ještě tajemnějšími úkazy, které se často stávají pro člověka smrtelně nebezpečnou pastí. Celá oblast se uzavírá a vzniká zde středisko Mezinárodního ústavu mimozemských civilizací – a to samozřejmě pod intensivním dohledem armády a policie.

Stalkeři jsou zvláštní sortou lidí, kteří se i přes značnou míru nebezpečí vydávají do Pásma. Jejich činnost je nelegální a trestaná kriminálem. Hledají a vynášejí odtamtud podivné předměty, které se mohou jevit nanejvýš obyčejně, ale přitom jde třeba o perpetuum mobile. Zde presentováno coby jisté náramky. Tato zkušenost je pozmění a velice často i zabije. Má také vliv na jejich potomky. Dcerka hlavního protagonisty Rodericka Shoehardta je nakonec klasifikována jako nelidská bytost, která ztrácí schopnost komunikovat s okolním světem.

Zpočátku se původní obyvatele Harmondu snaží úřady vystěhovat, ale kam přijdou, stoupne nepřirozenou měrou počet tragických nehod s velkými obětmi na životech. Nakonec jsou nuceni se vrátit zpět, bez možnosti své původní bydliště opustit.
Nelegální obchod se zde prolíná se seriózním vědeckým výzkumem. Všeho se přesto nakonec zmocní nemilosrdný business. Tak jako obvykle jde vždy a především jen o peníze. Roderick Shoehardt prožívá těžkou psychickou krizi. Utápí se v alkoholu a nebo riskuje v Pásmu. Stalkerství je tu do jisté míry pojato jako prokletí. Když už se jím jednou stanete, tak i jím skončíte.

Celý příběh je velice temný a vyloženě parapsychologický. Prodchnutý metafyzičnem. Řeší se v něm základní otázky lidského bytí, ale zjistíme, že jsme nakonec jen o něco inteligentnější zvířata – zákeřná, zlá a bezohledná. Výrazná je zde přítomnost krutosti a vyskytují se zde i prvky odpovídající hororu. Je to silná a magnetická četba, která vás nenechá ani okamžik v klidu, avšak poskytne vám dostatečný prostor pro vaši vlastní představivost.

Nech toho, blázne, nejsi žádný správný kluk. Potřebuješ ho do mlýnku na maso místo sebe, to je celé. Všechno tady člověk může projít sám, ale mlýnkem sám neprojde. Na to má Artura, řekl si chladnokrevně a naplno.
(Strugačtí, A. a B. Stalker. Přel. M. Uhlířová. Triton: Praha, 2010, s. 168)

Knihu Stalker vydalo nakladatelství Triton