Kuře s rapírem

• 

Recenze

Vytvořeno 17. 10. 2010 2:00

Autor: Petr Měrka

V Mstiteli v nesnázích, který spadá do pověstné comicsové série Donžon, se dostáváme do údobí jeho Úsvitu. Následují epochy Zenit a Soumrak.

Hlavní postavou Mstitele v nesnázích je kuře lehce šváclé přes palici. Pochází sice ze starobylého šlechtického rodu Kavalírů, má se stát budoucím Strážcem Donžonu a také navštěvuje vysokou školu ve městě Antipole, ale je to naivní a hodně potrhlý snílek, který se slepě žene po nocích za dobrodružstvími, jež ho mohou stát i holý život.

V Donžonu se snoubí dětská křehkost s brutalitou reálného světa. Ten je zasazen do kulis středověku, jehož hlavními hrdiny jsou zvířata, a to především ta z řad opeřenců. Autory textu jsou Joann Sfar (*1971) a Lewis Trondheim (*1964). Kresbu zastal Christophe Blain (*1970), ačkoli jak Sfar, tak Trondheim jsou sami velice schopní a nadaní výtvarnici.

Příběh je hodně temný, avšak plný skvělého a osvěžujícího černého humoru, který ani okamžik nenechá vaši bránici na pokoji, a čtenáři je jenom nesmírně líto, že sešit obsahuje suma sumárum pouhých 48 stran.
Donžon žánrově spadá v podstatě do sféry fantasy, ale jde spíše o jeho velmi svébytnou a originální parodii. A i když se to nemusí na první pohled zdát pravděpodobné, je poměrně hodně morbidní. Krev v něm stříká proudem. Ale nejen to, je i konzumována z gotických číší coby lahodný mok. Ten je čepován přímo z hrdla nevinné oběti, kterou oddělala perverzní nymfomanka, jejíž kůže má sytě zelenou barvu.
Kresba je zkratkovitá se smyslem pro detail a s výraznými prvky karikatury. Děj je dynamický, překypuje akcí a neustále z něj dýchá až roztomilé rošťáctví.

„Jdeme se učit?“
„Ne, jdeme se ožrat!“
(Sfar, J. Donžon: Mstitel v nesnázích. Přel. M. Marková. Argo: Praha, 2010, s. 10)

Donžon je okouzlující svět plný roztodivných bytostí, od kreatur zvoucích Sataři, jisté to obdoby lidožravých Satyrů, až po hodné a starostlivé skřítky.

Neodmyslitelné jsou zde emoce, jako láska a nenávist. Přítomny jsou také intriky, které plynou z nenasytné hamižnosti a jež stojí za vraždou učitele Mstitele v nesnázích, jinak Hyacinta Kavalíra alias Košile noci. Ten se pokouší objasnit tento záhadný a nanejvýš brutální zločin. Což je ostatně také hlavní zápletka tohoto dílu.
Neschází ani erotika, napínavé souboje a divoké honičky po střechách domů. Je to romantika se vším všudy a jak se patří. A samozřejmě by se to nemohlo obejít bez kouzel a čar, které jsou zde zastoupeny kupříkladu dýmkou, kterou kouřil sám Pánbůh, když tvořil svět. Je k ní přiložena bednička se spoustou různorodých zázračných tabáků.
Inhalace jednoho z nich způsobí, že Hyacint spatří ostatní bytosti napřed nahé, později však zbavené kůže a později i masa. Takže všechny kolem sebe v konečném důsledku vidí jen jako pouhé kostry.
Výraznou a notně svébytnou postavou je Horus – student nekromancie.

„Horus je to samé v bleděmodrém… Musí přece tušit, že ho nemiluju… Tak proč mi věčně trčí pod okny a snaží se mě svádět?“
„Horus ti chodí zpívat serenády?“
„Ne, vyvolává démony, křísí chcíplé kočky a vůbec hodně čaruje, aby na mě udělal dojem.“
(Sfar, J. Donžon: Mstitel v nesnázích. Op. cit., s. 35)

Mstitel v nesnázích je skvělou oddechovou četbou, která vás nemá ani tu nejmenší naději nudit, a za sebe vám ji mohu vřele doporučit.

Knihu Donžon: Mstitel v nesnázích vydalo nakladatelství Argo