Lidský život nemá žádnou cenu

• 

Recenze

Vytvořeno 31. 8. 2010 2:00

Autor: Petr Měrka

Gangsterka noirového typu prodchnutá pomyslným metafyzičnem ztvárněným v postavě záhadného agenta Gravese, který jako by ani nebyl lidskou bytostí – nicméně pořád to je jen chlápek z masa a kostí. Takto stručně by se dala postihnout atmosféra comicsu 100 Nábojů: Hlas krve od Briana Azzarella.

Už od samotného začátku je nám prezentovaná obludná cynická krutost soudobé Ameriky, která jako by se nacházela v septiku mravního rozkladu. Důležité jsou pouze peníze. Pro nic jiného nemá smysl žít. A je jedno, jaké prostředky k jejich dosažení zvolíme.
Podstatnou úlohu v příběhu hraje pistole, k níž přináleží stovka nevystopovatelných nábojů. Tato zbraň je putovní. Agent Graves ji předá adolescentovi, který je rozzlobený na svého otce, a to i přesto, že ho nikdy neviděl.
Kniha 100 Nábojů: Hlas krve by klidně mohla sloužit i jako sonda do běžného života amerických teenagerů obestřených ustavičnou beznadějí a zmarem. Flákají se od ničeho k ničemu bez vyhlídek na lepší zítřky. Mozky prožrané fetem a vidinami, jak snadno a bez práce přijít k bohatství.
Tento comics je temný a výtečně vizuálně ztvárněný. Překypuje sadismem a brutální morbidností. Rozstřílené děti, rozstřílení mafiáni. Násilná smrt je tu pojata coby fádní stereotyp, který nikoho nepřekvapí, ani nevyvede z míry.
Je mi 17 let a jsem mrtvý – něco takového je přece naprosto normální. Ptáte se po příčině? Samozřejmě ji opět hledejte v penězích, které jsou alfou a omegou bytí lidské rasy.
Avšak samotná osa děje se odvíjí kolem postavy syna a jeho otce.

„Ty nevíš, kdo sem?“
„Ňáky hovno. Je mi fuk, co si zač, nepotřebuju to vědět. Pro mě seš nikdo.“
„Jsem tvůj syn.“
(Azzarello, B. 100 Nábojů: Hlas krve. Přel. P. Zenkl, BB art: Praha, 2010, s. 27.)

Jak pro kresbu, tak i dialogy prošpikované slangem je příznačná akce a dynamická, téměř až agresivní dravost. Děj má rychlý spád a ve vyprávění zachovává posloupnou linearitu.
Zpočátku chce chlapec pomstít otce, později zase jeho smrt, která samozřejmě byla nepřirozená a provedená rukou někoho jiného. Ale jaký jiný konec mohl mít vymahač dluhů? Nevzdělaný černoch, který by se jinak jen ztěží dokázal uplatnit i jen coby nekvalifikovaná síla a nebo kterému by nezbývalo než žebrat či krást. Svým způsobem se jednalo o poctivé povolání, které mělo svá svébytná, byť kriminální, pravidla.
V samotném comicsu je zajímavé dilema spočívající v tom, jestli vůbec existují hranice mezi dobrem a zlem, nebo jestli nakonec neexistuje jen zlo jako takové.
Hlavní postava syna se z doposud „dětské“ nevinnosti přetavuje v chladnokrevného vraha, protože zabíjet je tak snadné. Určitě to je mnohem rychlejší než život zplodit a poté i o něj pečovat.
Tento comics de facto neobsahuje žádné kladné hrdiny. Jedině že bychom obdivovali lidu, kteří zabíjejí jiné lidi.
Též otázka spravedlnosti je problematická a člověk se s ní těžko vypořádá. I v reálném životě je přeci spravedlnost slepá a zákon neměří každému stejným metrem. Co je spravedlivé pro jednoho, nemusí být nutně už pro druhého, a to samé se týká i pravdy. Ta je notoricky nejednoznačná.
Není se čemu divit, že ústřední protagonista končí ve vězení a že samozřejmě neschází blíže neurčitá všudypřítomnost agenta Gravese, který jako by ukrytý v pozadí tahal za nitky všeho, co se odehrálo, avšak jeho motivy a cíle nám zůstávají utajeny. Jisté ale je, že nějaký konkrétní důvod svých snah má.

 

Závěrem bych chtěl podotknout, že kresba Eduarda Risso je nadprůměrná a na špičkové úrovni.

Komiks 100 Nábojů: Hlas krve vydalo nakladatelství BB art