Někdo má rád vdolky, jiný zase holky

• 

Recenze

Vytvořeno 3. 7. 2010 2:00

Autor: Hana Veselá

A v tomhle případě je to navíc holka zlobivá stejně jako titul jednoho z posledních románů peruánského spisovatele Maro Vargase Llosa Zlobivá holka (Garamond, 2007). Společně s hlavním hrdinou čtenář sleduje její stopu v mnoha světových velkoměstech, jako je Paříž, Londýn, Tokyo či Madrid, aby se s ní mohl alespoň setkat a ona jej pak zase bez nějakého vysvětlení nechat.

Jeden z nejznámějších spisovatelů Latinské Ameriky, který byl dokonce i skoro zvolen prezidentem v rodném Peru, Mario Vargas Llosa, je českému čtenáři znám po celou svou tvorbu. Jeho prvotina Město a psi byla u nás vydaná roku 1966 pouhé tři roky po španělském vydání. Po mnoha dalších překladech je přeložen i další jeho román Zlobivá holka, který mi byl doporučen k přečtení, a tak jsem se do něj s vervou pustila.

Příběh tvoří postupná setkání a roky pauz hlavního hrdiny Ricarda a „zlobivé holky“, která nemá ani svoje vlastní jméno, ale bere si vždy jméno svého manžela. Teprve na konci románu se dozvídáme, že jejím jménem není nic víc obyčejného než Otilita. Poprvé se setkávají ještě v jejich rodném Peru v době dospívání a už tehdy se Ricardo do temperamentní, záhadné a chladné dívky beze jména bláznivě zamiluje. Opět se spolu setkávají o několik let později v Paříži, kam Ricardo odjede žít, a postupně se propracuje k tlumočení a překladům. Ricardo je snílek a dobrák, prostě typický „hodný chlapeček“, jehož jediným snem v životě je prožít svůj život v Paříži po boku své ženy. Splní se mu tak alespoň jedna část jeho snu, žít v Paříži. Ale co ta druhá?

Ta je bohužel těžko dostupná. „Zlobivá holka“ totiž nehledá lásku, ale peníze, které by jí zajistily štěstí v životě. Stále tak mění své partnery a žije na hranici zákona. Ricardo žije  láskou k jedné ženě, která jeho lásku neopětuje. Ovšem pokaždé, když se setkají, se z nich stanou – nebo snad by se dalo říci, že snad nikdy ani nepřestanou být – milenci ať už v Paříži, Londýně nebo v jiném městě.

Román tak čtenáři představuje některá velkoměsta a život 20. století v průběhu více než 30 let. Ricardo se dostává do partyzánského hnutí, do prostředí pařížské smetánky, ale také ke skupině hippies či k japonskému podsvětí. Autor letmo čtenáře provází společenskými proudy a změnami 20. století a jeho problémy, jako jsou např. korupce, nový virus HIV, rozličné sexuální praktiky apod. Zároveň se však autor nesnaží o přílišnou dokumentárnost, takže jeho popisy nejsou nijak zdlouhavé či zabíhající, ale jen příznačně doplňují příběh a charakter obou hlavních hrdinů. Oba hlavní hrdinové představují kosmopolitní občany 20. století, protože procestovali a žili na různých místech světa. Ani jeden ale nenašel místo, kde by se cítil doma.

Román Zlobivá holka je v prvním případě románem o lásce, ať už o té tělesné a pudové nebo oné romantické a osudové. Uvědomí si nakonec zlobivá holka, že za peníze si svobodu a opravdové štěstí nekoupí a že daleko větší cenu má Ricardova láska? Končí i tento román happy endem? Nechte se překvapit, milí čtenáři! Já vám tento román můžu pouze doporučit, a to i přesto, že je celý příběh onoho „chlapečka“ tak neuvěřitelně poblázněného po celý svůj život do jedné dívky, která s ním pořád jen zametá, těžko uvěřitelný. Hlavní postavy jsou vykresleny natolik důvěřivě a jednoznačně, že s nimi člověk žije v očekávání dalšího setkáni „hodného chlapečka“ a „zlobivé holky“.