Motýlek

• 

Recenze

Vytvořeno 16. 7. 2010 2:00

Autor: Andrej Lobotka

„Ta facka byla tak silná, že mi trvalo třináct let, než jsem se z ní vzpamatoval. Nebyla to totiž jen tak obyčejná facka, a aby mi ji mohli vrazit, dali si setsakramentskou práci. Je 26. října 1931. Už v osm hodin ráno mě vyvedli z cely ve věznici Conciergerie, kde sedím už rok. Jsem čerstvě oholen…“ (Charrière, Henri. Motýlek. Brno: BB/art, 2010, s. 11.) 

Těmito slovy začíná kniha, která zachycuje život francouzského spisovatele Henriho Charrièra. Spisovatele, jemuž se právě 26. října 1931 převrátil život naruby, a věci, které do té doby měly význam, se staly bezcennými a jiné, až do té osudné chvíle samozřejmé pojmy, jako je jídlo, svoboda, život, najednou zněly jinak. Cize a vzdáleně.

Henri Charrière, přezdívaný Motýlek kvůli motýlovi vytetovanému na hrudi, byl obviněn z vraždy, kterou, jak sám po celý život rozhodně tvrdil, nespáchal, a nakonec i odsouzen na doživotí v tropickém peklu na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Nehodlal se však smířit s tím, aby ho porotci, „ti páprdové, náramně spokojeni, že splnili svou povinnost s velkým P“, prokurátor Pradel, „sup přioděný do šarlatu“, a křivý svědek Polein neprávem zbavili jeho života a svobody. Rozhodl se utéct a dokázat společnosti, že je hoden toho, aby žil jako svobodný člověk. Nakonec se však ukázalo, že cesta za svobodou bude mnohem obtížnější, než se původně zdálo.

Dvacet let po úspěšném útěku se Henri Charrière rozhodl popsat své vzpomínky, a tak se roku 1969 dostala na pulty knihkupectví kniha s názvem Papillon (Motýlek) a stala se světovou senzací.

Už v roce 1973 se kniha dočkala úspěšného filmové zpracování pod režisérskou taktovkou Franklina Schaffnera v hlavní roli se Stevem McQueenem.

Nakladatelství BB/art nám v roce 2010 přineslo šesté vydání této pět set osmdesát tři stránkové knihy, o jejíž autenticitě se diskutovalo již za života autora. Objevilo se mnoho názorů, podle kterých si spisovatel svůj život přikrášlil a příhody, které nám předkládá, trochu upravil a vylepšil, či dokonce vymyslel. Avšak o tom, zda příběhy popsané na řádcích knihy jsou pravdivé, smyšlené nebo zda autor přizdobil svůj život dobrodružstvími jiných vězňů, se už asi pravdu nedozvíme.

Ale ať už je kniha pravdivou výpovědí nebo částečnou fikcí, pořád představuje nezapomenutelné, dech vyrážející, skvostné a zároveň mrazení způsobující dílo, které své čtenáře vtáhne do světa, ve kterém by nechtěl žít snad nikdo.

Autor se nepokouší o psychologický popis jednotlivých vězňů, neodsuzuje ani neobhajuje, ale jenom píše o lidech, které potkal, a o příhodách, kterých byl svědkem.

Děj se odvíjí svižným tempem, představí nám jak prostředí, do kterého se Henri dostal, tak myšlenky, které ho mučily a zároveň i zachraňovaly během dlouhých let boje za svobodu. Kniha nám ukazuje nejen osud hlavního hrdiny, ale i dalších vězňů, lékařů či bachařů, které Motýlek během let strávených za mřížemi potkal. Na jejích stránkách se podíváme na nelidské podmínky a kruté zacházení s vězni, ukáže nám skutečnou realitu vězení spojenou s každodenním bojem o přežití, které někdy zahrnuje pravidla, jako je zabij nebo budeš zabit, nikdy neváhej či nevěř nikomu.

Avšak mezi bolestí a beznadějí najdeme i pár úsměvných příhod a světlých okamžiků, ve kterých si čtenář uvědomí, podobně jako to udělal Motýlek, že i navzdory všemu zlému by se člověk neměl vzdávat a ztrácet víru. Protože právě ta ho nakonec může zachránit a ukázat mu správnou cestu.

Román Motýlek vydalo nakladatelství BB art