Výtečné povídky Věry Kudynové

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 10. 2011 2:00

Autor: Jana Semelková

Dvaačtyřicet povídek o partnerských vztazích – asi tak by se dala napsat krátká upoutávka ke knížce Má dáti dal Věry Kudynové. Téměř v každé jde o muže a ženu a jejich vzájemné soužití. Ale nejde v nich jen o ně dva, jde o uvědomění si sebe sama, místa v životě toho druhého – přítele, přítelkyně, dětí, kamarádů… A autorka často vidí i to, co není na první pohled patrné. Čeho si málokdy všímáme a co nám nakonec přeroste v obrovský moloch, jenž nás tíží a ubíjí. Všechny povídky jsou ze života, všechny situace se jistě někde někomu udály. Teď před námi defilují a ukazují na naše vlastní chyby.

Jak jsem se zmínila, jednotlivé povídky se týkají mužů a žen. Jsou psány v ich formě, což jim dodává na autentičnosti. Jde o jakési zpovědi hlavních hrdinů. Ženy jsou většinou v nejlepších letech, kdy děti odrostly a ony zůstaly třeba i samy – manžel odešel k jiné nebo je opustil navždy. V těchto případech se mi líbí nekonvenční řešení situace jednotlivými dámami. Neusedají do houpacího křesla s pletením v rukách a nečekají na příjezd vnoučků. Naopak, vyrážejí do světa a seznamují se s novými lidmi – většinou na ně čeká spousta krásných chvilek, které by za pecí těžko našly. Povídky z pohledu mužů jsou mi, nevím proč, víc sympatické. Asi proto, že jsou kratší, údernější, méně didaktické a hlavně s naprosto nečekanými pointami.

Jako celek celá sbírka působí vyváženě, příjemně a vtipně. Nevěřili byste, co všechno se z příběhů dozvíte sami o sobě. Mne samotnou překvapilo, jak jsem v některých okamžicích prudérní (hned u první povídky Zuby) a nedokážu plně pochopit vzplanutí šedesátnice k padesátiletému tureckému fešákovi během jediného večera. Zato povídka Hopsa hejsa! mne trošku rozesmutnila (ano, i já jsem strkala dítě do jeslí, školky, školy s družinou a myslela si, že se v práci beze mne nic neobejde), zároveň však pobavila díky skvělému řešení, kterým hrdina naprosto uzemnil svou ambiciózní ženu. Naopak povídka Postel nám dá jasně najevo, že o manželskou postel se nikdy dělit nemáme a protivníka z ní máme vyhnat, nebo ji rychle opustit – proč se trápit, když nám mnohopartnerství nevyhovuje, že? A takto bych mohla pokračovat dál a dál. V každé povídce najdete něco překvapujícího, něco, co vás zarazí, nadchne, pomůže vám uvědomit si vlastní chybu. Prima je, že příběhy můžete číst klidně na přeskáčku – když se vám nechce řešit nastolený problém, vyberete si jiné téma…

Věra Kudynová nám připravila skvělý koktejl osudů, který pobaví, zaujme, někdy i trošku rozzlobí, když nebudeme souhlasit s předloženým řešením. Za vtipné glosy jí patří jednoznačně jednička. Za občasné zbytečné mentorování bych k té jedničce připsala maličké mínus. Ale čtenáři mohou vše vidět trošku jinak, protože každý svět vidíme vlastníma očima a srovnáváme dle vlastních zkušeností. Knížka Má dáti dal byla pro mne dobrou terapií i skvělým odpočinkem.

Věra Kudynová
Je původní profesí novinářka. Pracovala řadu let jako tisková mluvčí a ředitelka komunikace v cestovní kanceláři a farmaceutické společnosti. Publikuje v časopisech, věnuje se konzultační a přednáškové činnosti. Napsala knihy Průvodce úspěšné ženy společenským životem (společně se Soňou Havlovou, 1995), Na vlně i pod vlnou aneb Deset let s Václavem Fischerem (2005) a Zrcadlo v koupelně (2006). Má dáti dal je její druhou beletristickou knihou.

Knihu Má dáti dal vydalo nakladatelství Motto