Michaela Klevisová napsala další úspěšný román

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 12. 2011 1:00

Autor: Marta Šimečková

Ano, je tomu tak. Po detektivních románech Kroky vraha a Zlodějka příběhů představilo nedávno nakladatelství Motto další dílo z tvorby této mladé a velice talentované autorky. Jmenuje se Dům na samotě a jde opět o napínavou detektivku s Josefem Bergmanem, šéfem pražského oddělení vražd, v hlavní roli.

Příběh je poměrně jednoduchý, alespoň tedy zpočátku. V  obci Smrčina je nalezena mrtvá dívka. Podle několika indicií se jedná o vraždu sériového vraha, který nedávno řádil i v Praze. Vyšetřování proto dostane na starost Josef Bergman, který pomaličku rozmotává spletité vztahy mezi venkovskými obyvateli. Dozvídá se o milostném trojúhelníku, o návratu dávné lásky místní ženy po několika letech do vesnice i o dávném zmizení jednoho mladíka. To vše je navíc zasazeno do romantických, ale rovněž někdy zlověstně působících kulis starého mlýna a jezdeckých stájí.

Jak je z tohoto krátkého úvodu zřejmé, v románu opět jako v předešlých dílech Michaely Klevisové hrají prim mezilidské vztahy. Postavy působí velice reálně, a tak nepochybuji, že mezi nimi řada čtenářů nalezne sám sebe nebo své blízké. Zdařile je tu popsáno prostředí vesnice, v níž se nic neutají, ale zároveň se každý bojí cokoliv na toho druhého prozradit ze strachu z pomsty. Cením si rovněž autorčiny odvahy napsat román z prostředí jezdeckých stájí; v knize projevila skutečné znalosti ze světa koní, a tak po románu sáhnou i mnozí čtenáři, kteří právě literaturu z této oblasti vyhledávají.

Román je psán svěžím stylem. Popisné části jsou spíše eliminovány, naopak převažují svižné dialogy. Autorka umí skvěle děj gradovat, a tak knihu nelze odložit, dokud se nedostanete k velice překvapivému závěru.

Nově můžete více nahlédnout do soukromí hlavního vyšetřovatele, do jehož života zasáhne osudová žena. Společně s ním tak budete moci jít ve stopách vraha, zároveň se stanete svědky jeho pochybování o vlastních životních hodnotách a o váhání, zda by měl svůj život spojit s onou ženou, nebo zda dále žít raději sám.

Vyprávění nemohu nic vytknout. Negativně hodnotím pouze četné pravopisné chyby, které by pozornému korektorovi neměly uniknout. K těm nejčastějším patří záměny hlásek způsobené patrně překlepy (např. ladabylý místo ledabylý, s. 17) a chybná interpunkce (např. chybějící čárka v souvětí: Domluví se s rodiči, jestli by mohla nějaký čas bydlet u nich a začne si rychle hledat práci v Praze..., s. 235). O korektorově neznalosti stylistických zásad vypovídá např. opakování koncovky -ovi v dativu singuláru životných maskulin (Prokopovi Soukupovi místo Prokopu Soukupovi, s. 175).

Román doporučuji všem milovníkům českých detektivních románů. A už nyní se těším na další román z pera Michaely Klevisové.

Ukázka z knihy:

Bergman chápal, že by se jí docela zamlouvalo, kdyby se z dávného nepřítele vyklubal sériový vrah, ale tak jednoduché to pravděpodobně nebude. Vyšetřování na venkově bude docela jiné než v Praze, uvědomil si. Mezilidské vztahy jsou tu složitě propletené a skoro každý má s někým nevyřešený konflikt. Místo aby mu lidé sdělovali čistou pravdu, budou se navzájem buď krýt, nebo naopak osočovat.
(Klevisová, M. Dům na samotě. Praha: Motto 2011, s. 74.)

Knihu Dům na samotě vydalo nakladatelství Motto