Pohodovka v kostce

• 

Recenze

Vytvořeno 11. 1. 2012 1:00

Autor: Hana Moualla

V ruce držím knihu Hafni! A jiné povídky a usilovně přemýšlím, jak začít. Autorkou je Monika Petrlová (novinářka), která je absolventkou Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze (obor tvůrčí psaní). Její prvotina byla vydána v nakladatelství JaS (2011). Dvanáct povídek jsem přečetla bleskově. Jsou tak banální, nebo tak čtivé? Prozradím předem – kniha se čte skoro „sama“.

Postavy promlouvají srozumitelným jazykem, pochopit by je mohli i ti, kteří se o kulturu myšlení příliš nezajímají (třeba ti, kteří do vyhledavače zadávají heslo big bubbies). Autorka pracuje s rodnou řečí velmi obratně a umí zasadit lidské osudy do českého kontextu. Příběhy jsem si užívala snad právě díky tomu, že jsem byla schopná vizualizovat svůj kontext, svoji zahrádku, lidi, které jsem kdysi potkala. Můžeme se v nich identifikovat sami nebo poznat někoho z okolí. Díky tomu by tato kniha mohla získat velkou popularitu.

V každé povídce autorka používá určitý originální obrat, prvek, který mne baví. A když si uvědomíme, jak je autorka mladá (ročník 1985), tak v textu vidím překvapivě i hloubku. Příběhy Jsem Robo a mám plán nebo Nela se dnes měla bych ráda někde viděla více rozvinuté. Ty dvě povídky mají velkou výpovědní hodnotu (český kverulant a trampoty mladé studentky), ale chybí mi trošku odstup, odžití dalších průšvihů. Všichni tak nějak tušíme, že kotrmelce Roba nebo Nely se nezastaví u vykradení peněženky invalidní maminky nebo autonehody (i když z povídky nevyplývá, zda Nela přežije či ne).

Ačkoliv v textu občas narazím na nějaké drsnější slovo, autorka ho používá tak, aby ladilo s charaktery postav (např. v Jednadvacet dní nebo Inzerát). V Hafni! a Bobři od hoší řeky jsou postavy dovedeny k samozřejmému konci. Manželka k milence. Naďa neschopná změnit svůj postoj k ještě hlubšímu sebeopovržení... Spirála, která se roztočí a nejde zastavit.

Knihu si určitě dávám do knihovny vedle Svěráka, Kudynové a Kureishiho. Už dlouho jsem nečetla mladého českého autora a cítila se ztotožněná s textem. Povídky Jonáš a vrtulník a Až se zakouří považuji za velmi kvalitní. Autorka obžalovává společnost – mlčící většinu – a umí zachytit kontrast lidskosti. Mile napsaná kritika lidské nevšímavosti a beztvarosti.

Diskuzní fóra se okamžitě zaplnila tím nejodpornějším, co přechytralí a škodolibí přispěvatelé internetových diskuzí zvládnou napsat. Co na tom, že polovina z nich znala hory jen z Wikipedie. Jedné holce, jedné máme, jedné babičce, jednomu tátovi a jednomu bráchovi zůstal v srdci kráter jako po výbuchu sopky, o které nikdo nepředpokládal, že by ještě vůbec kdy byla schopna chrlit lávu. Jejich  život se převrátil naruby. (str. 142, 143).

Čteno s potěšením. A důvěrou v další knihu. Jsem dost zvědavá, kam se Monika Petrlová posune za několik let. Až absolvuje další zajímavé životní etapy, osobní přerody. A moc bych si přála, aby lidé jako ona změnili českou podobu žurnalistiky, aby vyvážili bezpohlavní témata v duchu „chléb a hry“. 

Knihu Hafni! A jiné povídky vydalo nakladatelství JaS