Blanka Matragi jede dál

• 

Recenze

Vytvořeno 12. 1. 2012 1:00

Autor: Petra Šmejdová

Dalo by se říci, že rok 2011 byl na kulturní a společenské scéně rokem světoznámé módní návrhářky Blanky Matragi. Na začátku října představila u příležitosti 30. výročí své tvorby výstavu Timeless a vyšla jí nová kniha s názvem Jedu dál. Tyto události navázaly na podobnou akci z roku 2006, kdy byla u nás ve velkém představena její tvorba a ona tu pokřtila první knihu s názvem Blanka Matragi.

Nová dvousetstránková kniha doplňuje neuvěřitelný životní příběh Blanky Matragi o další fakta a skutečnosti. Navíc je rozšířena o její zkušenosti z posledních pěti let, kdy se do Čech čím dál častěji vracela a snažila se zde pracovat, účastnit se různých akcí a podnikatelských záměrů. Nenechte se ale zmást prvním pohledem na krásnou obálku knihy, na které je autorka ve svých originálních šatech. Titul Jedu dál není povrchním vyprávěním o módě a vyšívání krajek pro princezny.

Nejde však ani o autorskou formu životopisu. Blanka Matragi se své knize vyznává především ze svých zážitků, zkušeností a dojmů ze světa i z českého prostředí. Čtenáři vypráví jaké to tu bylo v dobách jejího dětství a studijních let. Poté společně s ní prožíváme šok z přesunu na východ do Libanonu, kde se navíc ocitla s manželem uprostřed války. V této nelehké situaci navíc začala i svoji kariéru. Nakonec se společně s ní dostaneme zpět do České republiky, na kterou nikdy nezanevřela.

Přesto se Blanka Matragi nebojí vyjádřit kritické názory na poměry, které zde ve velké míře panují. Popisuje situace, při kterých se dostala do rukou českých šejdířů, jenž ji chtěli jen využít ke zviditelnění a zbohatnutí. Tyto smutné zážitky ale čtenářům kompenzuje svou radostí z podnikavostí malého českého člověka. Uvádí konkrétní příklady lidí a podniků, které byly vybudovány na základě české tradice a jsou pro ni příkladem kvalitní výroby.

V knize Jedu dál tak čtenář odhalí trápení i radosti známé návrhářky, která začínala ve sklářské dílně a dokázala se vypracovat díky neutuchající chuti se stále něco učit. Na závěr se také dočtete o tom, čím se Blanka Matragi právě zabývá a že nenavrhuje pouze šaty. Její zájmy sahají totiž o dost dál a možná že v budoucnu budete i vy mít díky jedné malé české firmě její dílo u sebe doma.

Kniha je velice čtivá a zajímavá. Vyprávění o životě Blanky Matragi nám může navíc ledacos napovědět i o nás Češích. Z jejího pohledu světoobčana se můžeme na cizí svět východních zemí podívat trochu z jiné strany. Nabízí se i srovnání s českou povahou, která úspěšným krajanům závidí co se dá a pracovitým lidem hází klacky pod nohy. Při čtení této knihy čtenáři zkrátka spousta věcí dojde.

Princezna si sedla, já se dívala na zdobný lem jejích kalhot a vyčkávala. Hovor začínala jedině ona. A jen ona určovala, v jaké řeči bude veden. Mluvily jsme spolu anglicky. Nejprve jsem si prošla klasickým dotazníkem, kdo je můj otec, za koho jsem se provdala. I jí kryla obličej burka. Šlo o první setkání. Tvář princezny smí člověk vidět, až když ona uzná za vhodné, že si důvěru zasloužíte. Dívala se na mne a já mimoděk klopila oči a jen letmo do nich pohlédla. Byly přísné a studené.
(Matragi B. Jedu dál. Praha: Ikar, 2011, str. 121.)

Knihu Jedu dál vydalo nakladatelství Ikar, www.euromedia.cz
K dostání u všech dobrých knihkupců a na www.bux.cz