Parrot a Olivier v Americe

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 3. 2012 1:00

Autor: Petra Šmejdová

Ještě koncem roku 2011 stihla vyjít ve Zlaté edici nakladatelství Jota další úspěšná kniha australského spisovatele Petera Careyho, který byl již několikrát nominován na Man Bookerovu cenu. Tentokrát čtenářům předložil román, chtělo by se říci historický. Jenže  historie je zde spíše jednou z charakterových vlastností každé z postav dobrodružného příběhu, který začíná na starém kontinentu a pokračuje přes Atlantický oceán až do vytoužených Spojených států amerických.

Olivier a Parrot je naprosto nesourodá dvojice, kterou dal dohromady, spíš než osud, lstivý markýz a sílící nepokoje v srdci monarchie. Olivier Garmond je syn šlechtice, který stál proti Napoleonovi a po změnách na trůně není pro něj a jeho nespolehlivé politické názory ve Francii místo. Proto se rodina rozhodne uklidit z dohledu alespoň syna, který by jako právník díky svým politickým postojům stejně na soudním dvoře neuspěl.

Přestože už bylo o vztahu sluhů a jejich pánů napsáno několik humoristických románů, v případě Parrota zapomeňte na všechny Jeevese a Saturniny. John Larrit, přezdívaný Parrot, je syn anglického tiskaře, který se snažil podvratným způsobem rozvrátit Francii. V době, kdy se setkává s mladým Olivierem je již ve věku jeho otce a to hůře nese rozhodnutí o přesunu do Ameriky.

V případě knihy Parrot a Olivier v Americe jde o zajímavý střet dvou světů, který pozorujme  prostřednictvím vyhnaného šlechtice a jeho sluhy. Rok 1830 je plný rozdílů. Ve Francii funguje monarchistické zřízení a šlechta má své služebnictvo, které se za časů revolucí bouří. Spojené státy jsou příkladem exotického demokratického zřízení, ale přesto se zde setkáme s otrokáři a jejich majetkem. Střetávají se i společensky, povahově a ideově odlišní lidé, navíc v pozici sluha a pán.

Peter Carey vypráví příběh pomocí obou postav. Kapitoly jsou v pravidelném pořadí označeny jen jmény svých vypravěčů. Můžeme se tak na některé sporné situace podívat pohledem obou jejich účastníků. Z případné nepozornosti vytrhuje autor čtenáře změnou osob vypravěčů. Setkáváme se tedy běžně s tím, že například sluha během líčení svého pobytu v tiskařské dílně plynule přejde z vyprávění v první osobě do třetí a mluví o sobě chvíli jako o Parrotovi. Olivier zase aktivně oslovuje čtenáře, kterému zrovna vypráví příběh, a s pochopením mu připomíná některé postavy z úvodu knihy, na které už mohl zapomenout.

Román Parrot a Olivier v Americe je literární podívanou v pravém slova smyslu. Čtenáře nejprve vtáhne do politicky nestabilní Francie, projde s ním opilecké přístavní uličky a nakonec ho přemluví, aby se i s ústřední dvojicí vydal na palubu lodi mířící do Nového Yorku. Zní to jako vzrušující dobrodružství, tak s chutí do něj!


Ukázka z kapitoly Olivier:

Mého přítele z dětství sprovodili ze světa a zůstala po něm jen propast. Opili mě, odvlekli, vydali napospas zvracejícímu písaři. Mohl jsem očekávat, že se mi zadrhnou plíce, a – protože mně upřeli mé pijavice – krev mi vytryskne přímo z očí. Celý svůj život jsem strávil ve strachu z tohohle nebo něčeho podobného, ale byl jsem Garmond. Nikdo neuvidí můj žal ani hněv.
(Carey P., Parrot a Olivier v Americe. Brno: Jota, 2011, str. 151.)

Knihu Parrot a Olivier v Americe vydalo nakladatelství Jota