Agatha Christie a její Třetí dívka

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 3. 2012 1:00

Autor: Alena Oudová

Kdo je to třetí dívka? Agatha Christie vzpomíná prostřednictvím svého knižního románu na dobu svého mládí. Bývalo zvykem, když se chtěly mladé anglické dívky osamostatnit, pronajmout si byt. Dívka, která si byt pronajala, pochopitelně mnohdy nechtěla nést břímě vysokých nákladů na svých bedrech sama, proto si sehnala druhou nájemnici a mnohdy posléze také třetí, tedy třetí dívku.

Norma Restaricková je v knižním románu královny detektivek Agathy Christie také takovou třetí dívkou. Nikdo neví, co si o dívce myslet, dokonce ani čtenář ne. To je ovšem kouzlo Agathy Christie, nikdy nevíte, na čem jste. Je Norma skutečně šílená? Z knižních stran tomu vše nasvědčuje, ale protože už Agathu a její styl znáte, nepodléháte příliš snadno jednoduchému řešení. Možná je tedy Norma Restaricková pouze nevinnou obětí, ale čí?
Příběh začíná velmi netradičně. Nikoli vraždou, ale matoucím oznámením mladé dívky, že možná spáchala vraždu a jejím následným opuštěním bytu slavného belgického detektiva Hercula Poirota bez nejmenšího detailu, vodítka, jen s pouho pouhým konstatováním, že sám velký detektiv Hercule Poirot „je starý“.  To pochopitelně nedá našemu starému známému ješitnému Belgičanovi spát a začne po dívce i záhadě, která je kolem ní opředena, pátrat. Pomocnicí je mu v tomto případě jeho přítelkyně, spisovatelka paní Oliverová.
Milovníci detektivek a obdivovatelé Agathy budou jistě nadšeni. Zůstává věrna svému stylu, ale tak jako každá její kniha, tak i Třetí dívka je unikát a to v tom smyslu, že dokáže překvapit, udivit a i pravidelného čtenáře Agathy Christie dovést na špatnou stopu, oklamat a v závěru vyrazit dech. To je ovšem kouzlo, pro které je autorka právem označována za královnu detektivek.
Hercule Poirot je i zde věrný svým zásadám. Kdo belgického detektiva zná z jiných detektivních příběhů, pak jistě ví, jaká je detektivova povaha. Kdo jej nezná, během několika úvodních kapitol se toto změní. Charakter hlavní postavy je nenásilně vylíčen a připomínán v každé z knih, Třetí dívka není výjimkou, nicméně je tento popis zasazen do kontextu tak nenásilně, aby čtenář, ať už stálý nebo nový, neměl pocit přerušení příběhu pro představení hlavního hrdiny.
Děj plyne nenásilně, pasáž přechází v pasáž, tempo příběhu je přirozené, není příliš rychlé a skokovité, ale ani nenechává na druhou stranu čtenáře upadnout do pasivity a stále jej nutí přemýšlet, čímž značně komplikuje čtenářův denní plán a rozvrh, jelikož je skutečně těžké se od knihy takříkajíc odtrhnout.
Tak jako ostatní knihy královny detektivek, i Třetí dívka je detektivním skvostem s precizním příběhem, dynamickým dějem a překvapivým závěrem.

Ukázka z knihy:

„Koupíme si páva,“ řekla paní Oliverová náhle a nečekaně. Když to říkala, měla oči zavřené a její hlas zněl slabě, třebaže velmi rozhořčeně.
Tři lidé na ni upřeli vylekané oči. Pronesla další větu. „Praštěná do hlavy.“
Otevřela oči, z nichž každé se dívalo na jinou stranu, a snažila se poznat, kde je.
První věc, kterou uviděla, byla tvář jí zcela neznámá – mladý muž píšící do notesu. Svíral tužku pevně v ruce.
„Policista,“ prohlásila paní Oliverová rozhodně.
„Jak prosím?“
„Říkala jsem, že jste policista,“ pravila paní Oliverová. „Mám pravdu?“
„Ano, paní.“
„Zločinné přepadení,“ řekla paní Oliverová a zavřela spokojeně oči. Když je zase otevřela, vnímala už své okolí lépe. Usoudila, že je v posteli, v jednom z těch dost vysokých, hygienicky vypadajících nemocničních lůžek, kde sebou člověk musí ustavičně házet. Nebyla ve vlastním domově. Rozhlédla se kolem a chvíli odhadovala své okolí.
„Nemocnice nebo nanejvýš sanatorium,“ řekla.
Jedna sestra stála důležitě u dveří, druhá u její postele. Poznala čtvrtou postavu.
„Tyhle kníry si nikdo nemůže splést,“ prohlásila paní Oliverová. „Copak tady děláte, monsieur Poirote?“ (S. 123)

Knihu Třetí dívka vydalo nakladatelství Euromedia