
Dějiny, a zvláště pak množství dat, se tváří, jako by děti a mládež chtěly odradit. U někoho tento názor možná bude přetrvávat, jiný si k historii najde cestu sám. Něco takového by bylo proveditelné, kdyby dějepis ve školách nebyl povinný, ale takhle se s ním každý musí vypořádat po svém. A nakonec, proč ne? Na pultech knihkupectví se během posledních let objevila řada publikací, které si daly za cíl dějiny zpopularizovat a vyprávět je přístupnou formou. Jednou z nich je také Historie Evropy od dvojice autorek – Renáty Fučíkové a Daniely Krolupperové.
Čtenář svoji cestu dějinami začíná u neandrtálců. Netrvá to dlouho a přes kromaňonce se dostává do starověku, následuje středověk a události novověku. V doslovu se autorky zamýšlejí o hrdinech zítřka, dnešní mladé generaci a samozřejmě nezapomínají doporučit, jaký by takový hrdina měl být – neměly by mu být cizí osudy jeho předků, ani to, v jakém prostředí budou žít jeho potomci, a stejně tak by měl mít na paměti blaho celého světa. Jenomže ono se to mnohem snadněji napíše, než udělá, a v každé době se jako hrdina označuje někdo jiný. Ostatně závisí na situaci, v jaké se hrdinství projeví, přesně jak to autorky ukázaly ve své knize.
Ze začátku by se mohlo zdát, že jde o čtení pro malé děti. Na každé dvojstránce je ilustrace od Renáty Fučíkové, do které je nenásilně přidáno několik vět textu, v nichž je vysvětleno to nejdůležitější. Po stránkách se hemží množství lidí, kteří si mezi sebou povídají o každodenních starostech, takže je snadné udělat si obrázek o běžném životě v dané době. To jsou věci, jež asi nejvíce zaujmou právě ty, kteří s historií začínají. Zkušenější čtenáři a studenti spíše ocení nenápadnou, ale praktickou časovou osu, nebo popisy dobové architektury. Všechno samozřejmě Fučíková umělecky ztvárnila, takže Historie Evropy kromě informací a zajímavých souvislostí nabízí také osobité ilustrace, jež vtáhnou do jinak skrytého děje, a i obyčejné listování je pastvou pro oči…
Snad jedinou drobnou chybou je, že se autorky v textu vracejí k předchozím událostem. To je poměrně škoda, protože čtenář netuší, jak to tedy vlastně bylo. A přitom by stačilo jenom trochu přeházet některé stránky. Obsah kapitoly by se nijak nezměnil, ale byl by přehlednější. Když se do příběhu zapojí ilustrace i časová osa, není nijak těžké porozumět tomu, proč je občas nutné se vrátit – lépe tak vyniknou souvislosti, které by při jiném pohledu mohly zůstat nepostřehnuty.
Jinou poněkud zavádějící věcí jsou neúplná jména. Třeba onen Říman zavražděný v senátu byl (a je) znám jako Gaius Julius Caesar, zatímco v knize je uváděn jen jako Caesar. Kdo se ve starověkém Římě alespoň trochu orientuje, pokrčí rameny – vždyť je jasné, že se tím myslí Gaius Julius. Jistě, lidem, co jsou v tomto oboru jak ryba ve vodě, to dojde, ale co ti, pro něž je Historie Evropy jedním z prvních setkání s dějinami?
Svým způsobem kniha připomíná jiný, podobně zaměřený titul vydaný před několika lety – Dějiny udatného českého národa. Historie Evropy na rozdíl od ní není leporelo, a přesto pracuje s obdobnými prvky. Jak už má v názvu, netýká se pouze dnešní České republiky, ale celé Evropy, takže veškeré události jsou podány v širším kontextu. Stejně tak se autorky na všechno dívají ze svého úhlu pohledu a nezapomněly upozornit, že v tehdejších dobách se mnoho věcí posuzovalo jinak než dnes, což je třeba mít stále na paměti.
Knihu Historie Evropy vydalo nakladatelství Práh