Exkurze do středověké Itálie

• 

Recenze

Vytvořeno 18. 7. 2012 16:27

Autor: Lenka Martinková

Málokteré dítě dobrovolně sáhne po historickém románu a přečte ho za jedno odpoledne. To už by se opravdu muselo hodně nudit… Nebo by takový román musel být čtivý a napínavý. To přesně splňuje Barva krve od Mary Hoffmanové.

 

 

Šlechtic Silvano je obviněn z vraždy, mladičká Chaira by měla odejít do kláštera, protože její bratr nemá na věno. Krásná Angelika a podnikavá Isabela ovdověly rukou vraha a v klášteře, který všechny postavy spojuje, řádí ďábel. Co zpočátku vypadá jako nešťastná náhoda, ukazuje spíš na činy lidí…

Silvano touží po Angelice, ale nikdy se k ničemu neodhodlá. Zato jeho přítel vypadá odvážněji. Netrvá dlouho a Silvano se raději ukrývá v klášteře, protože všechny důkazy ukazují na něj. Jaké je jeho překvapení, když mezi jeptiškami najde Chairu, do které se zamiluje. Dívka se necítí povolána ke službě Bohu a v klášteře je nešťastná, hledá každou příležitost, aby mohla utéct z tohoto nudného světa, ale nakonec najde důvody, které ji uklidňují. Paní Isabela má manžela obchodníka. Než se kdokoli naděje, je v klášteře zavražděn a vdova si přijíždí pro jeho tělo. V tu chvíli se setkává se svým milým, s nímž se kvůli svatbě musela rozejít. Ve františkánském klášteře se bezesporu děje něco nekalého. Mohl by za tím stát prozatím neznámý šílený mnich?

Celý příběh se odehrává ve střední Itálii, konkrétně na třech místech – ve městech Perugii a Gubbiu a františkánském klášteře Giardinettu. Občas se hlavní hrdinové dostanou do baziliky v Assisi, kde se později odehraje nedůležitější scéna románu. Silvano na fresce o sv. Martinovi odhalí skutečného vraha a celá kniha, ať je zpočátku jakkoli děsivá, potěší čtenáře happyendem.

Nakladatel knihu doporučuje pro náctileté čtenáře (přesněji od dvanácti let), a proto si myslím, že by nebylo špatné do textu doplnit několik obrázků, třeba černobílých, ale v každém případě by děj trochu oživily. Kdo nemá představu o některých termínech, se kterými autorka pracuje, a počítá s tím, že je čtenáři znají, tomu by ilustrace přiblížily dobu, ve které se děj odehrává.

Nevím, jestli je zrovna vhodné knihu doporučovat dětem od dvanácti let. Nic proti, mnohé z nich jsou natolik vzdělané, že správně pochopí vztahy mezi dospělými, na druhou stranu mi některé zmínky přijdou hodně otevřené.

Kdo si není jistý klášterními pojmy, toho jistě potěší závěrečné vysvětlivky, ve kterých se dozví třeba rozložení modliteb během dne. A ti, kteří by snad měli zmatek v jednotlivých postavách, se mohou ujistit v jejich seznamu. Většina z nich je sice vymyšlená, aby vůbec příběh Barva krve mohl vzniknout, a dokonce ani některá místa neexistují, ale to ničemu nevadí.

Ukázka z knihy:

„Už jsi na stopě tomu, kdo kupce zabil, Otče?“ zeptala se abatyše. Opat zavrtěl hlavou. „Musel to být vetřelec – někdo, kdo k němu choval zášť. Takový úspěšný obchodník jako on si musel nadělat nepřátele. Někdo jej musel sledovat z Assisi a počkat, až všichni usneme.“
„A potom z opatství uprchl,“ dodala abatyše. „Nejspíš bylo snadné nepozorovaně se vytratit.“
(Hoffmanová, M.:  Barva krve. Praha: Mladá fronta 2012, s. 114.)

Knihu Barva krve vydalo nakladatelství Mladá fronta