Když pes ani dítě neposlouchají

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 9. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Pes ve městě vypráví o jednom roce života moderní soběstačné ženy, jejíž věk se blíží padesátce. Pracuje na volné noze jako redaktorka, tedy doma, vychovává prvňáka Diviše a anglického buldočka Fionku. Nutno podotknout, že Diviš s Fionkou výchově dost odolávají a většinou si jdou svou cestou. Manžel Ivan je tak nějak mimo – v glosách se objevuje více jako objekt pro pobavení než jako předobraz životní opory.

 

 

Váňa je můj muž. Vlastně se jmenuje Ivan Váňa, při oslovování si člověk moc nevybere. Jeho kamarádi a já mu říkáme Váňa. Stejně mu říká i jeho syn Diviš. Jeho maminka mu k našemu obveselení občas říká Iváček.

Vtipné glosy ještě zalidňují kamarádky, se kterými se hrdinka stýká od mládí. S nimi probírá každodenní realitu, společně propírají vlastní muže, milence i děti. Kamarádky s mateřstvím začaly poněkud dříve, takže ony spíš řeší pubertální starosti svých potomků, jedna je dokonce už babičkou malého vnuka. A nesmíme zapomenout na rodiče hrdinky a rodiče jejího manžela. Okouzlující páry, které překonaly nejednu překážku a život berou s humorem zcela svérázným. Do života skoro padesátnice ještě patří teta Dáša a její boxerka Ruby, kterou tu a tam hlídá.

Drobné nešvary Fiončiny povahy se zatím projevovaly vždy venku. Doma to bylo zlatíčko, bez problémů. Tedy dokud do naší domácnosti nevkročila Ruby. Vzhledem k vřelým vztahům, které chová ke mně a k Divišovi, učí Fionku, že nikdo nesmí beztrestně přejít kolem našeho balkonu, kolem našeho bytu a vlastně ani po našem patře. K nám domů vkročí jen lidé, kteří projdou jejím turniketem. Tedy žádní muži, vlastně ani žádné ženy.

Osou knihy je snaha o výchovu psa, který se rozhodne být nevychovatelným. V podstatě neustále někam utíká a radostně trápí okolí. Krachují odborníci, Fionka vítězí na celé čáře. Vedle veselých, převážně běžeckých a pátracích peripetií spojených s pejskem ve městě, se setkáváme i s naprosto marnou snahou o nápravu některých velmi zajímavých úsudků vlastního syna.

Úsměvné glosy ze života se střídají a mapují jeden rok. Mají však malý nedostatek. Občas zadrhává posloupnost. O některých událostech se dočteme dřív, přestože se dosud neudály. Také mi je trošku smutno z přílišné emancipovanosti všech žen a jejich pohledů na muže. Jsou vykresleni pouze jako ozdoba domovů – spíš jídelen než ložnic. To v lepším případě. V horším jde o násilníky a zlotřilce. Normální vztah najdeme jen u starších párů, kde škorpení a občasné brblání jen dokazuje hluboký cit. Nějak nám v rychlé době uniká, že na dlouhotrvajícím soužití v pohodě se musí dlouhodobě pracovat, že vše se vyvíjí, že všichni se měníme. O mužských prohřešcích se čte dobře, ale nějak mi schází (nejen v této knížce) taková ta pohoda vyplývající z nadhledu a porozumění, která k manželství patří.  Jako bychom chtěly (my ženy) vidět jenom rozdílnosti, na kterých si pěkně zatancujeme kozáčka, dobře se pobavíme a ukážeme, jak jsme proti těm mužským dokonalé.

Pes ve městě je úsměvná knížka – příjemné letní čtení. Občas se zasmějete, občas budete vrtět hlavou, sem tam se vám vybaví některé okamžiky z vlastního života. Autorka píše svěže, rytmicky, dokonale graduje jednotlivé glosy, jež končí zajímavými a někdy i překvapivými pointami. Jen ta chronologie pokulhává.

Veronika Hájková (nar. 1961) vystudovala Fakultu žurnalistiky UK. Řadu let pracovala jako redaktorka Českého rozhlasu, jejím hlavním tématem byla příroda a zvířata. Paralelně úspěšně seznamovala osamělé posluchače v pořadu Šance pro lásku. K odchodu do České televize ji přemluvil cimrmanolog Jiří Šebánek, jenž za sebe hledal náhradu při psaní scénářů pro Martu Kubišovou v pořadu Chcete mě?. V současnosti Veronika Hájková pracuje jako televizní dramaturgyně a scenáristka, v péči má mj. i pořad o zvířatech.

Knihu  Pes ve městě vydalo nakladatelství Knižní klub