Bez lásky naše duše ztvrdne

• 

Recenze

Vytvořeno 30. 8. 2012 2:00

Autor: Hana Moualla

Nedávno si mne našla kniha Kurandera: Hledání podstaty ženské síly od Hernána Huarache Mamaniho (vydalo Motto, 2012). Může muž psát o ženské energii? Napsat román, který nevyzní jako klišé? H. H. Mamani pochází z And a k léčitelství se dostal oklikou přes ekonomii. Na dávnou tradici přírodních léčitelek si vzpomenul, až když onemocněl. Ze zřejmě organizovaného a racionálního člověka se zrodil muž, který pochopil sám sebe. Kromě toho založil institut pro studium života a pracuje na rozvoji andské komunity. V čem se tento titul liší od dalších spirituálních příruček?

Po dlouhé době mne Motto potěšilo. Zařadili do produkce knihu, která by zdánlivě mohla zajímat jen okrajovou část čtenářů. Ale pokud mám v něčem jasno, pak v tom, že Kurandera není jen spirituální příručkou. Je to jakýsi mix mezi ženským románem a psychologickou studií převedenou do jazyka běžného smrtelníka. V čem je tedy román inovátora, léčitele a spisovatele Mamaniho dobrý?

Je to skvělá kniha pro všechny, kteří se snaží porozumět svému životnímu nastavení. Autor předává krásné myšlenky, např.: „Dokud bude v ženském srdci zářit světlo lásky, bude svět v bezpečí. Pokud toto světlo zhasne, zachvátí svět nenávist a lhostejnost a zahubí ho.“ (str. 5) Kniha je také varováním. Mezi námi jsou také jiné ženy. Ty, které na základní životní pravdy zapomenuly. Snaží se zavděčit jakýmsi normám, ale zapomínají na soucit a lásku. Snaží se přetvořit svoje blízké do obrazu, na kterém vytrvale a slepě stojí. Takové se nepohnou ani o píď a mohou svojí rodině přinést zkázu. Láska je totiž také v tom, že umíme tyhle vzdušné zámky bez výčitek opustit. Najít zalíbení v tom, co právě držíme v dlani.

„Žena si ještě není vědoma toho, jakou roli v budoucnu sehraje, stejně jako si není vědoma nesmírných schopností, které má, a na které už dávno zapomněla.“ (str. 8)

Autor píše, že ženy Mamakuna jsou propojeny s živly, zejména tím vodním. Umí respektovat přírodu a život. S tím bych se dokázala na duchovní úrovni ztotožnit. Slzy, které proléváme, krev, která proudí, voda, ve které se tvoří nový život… Už méně chápu neustálou Kantinu snahu o získání Juana, kdy chvilkami působí jako dítě, které trvá na tom, že musí mít hračku svého kamaráda. Vlastně si s autorem přizvukujeme. Kantu je bystrá, má silnou vůli, pohled, který propaluje, ale neumí nechat věci přijít v jejich čase. Bojí se hadů, lásky a sama sebe. Možná je to spíše moje odmítání dřívějších postojů? Snad. Naštěstí všichni, i ti tvrdohlaví, musí časem sklopit hlavu před moudrostí země.

Léčitelka Mama Maru ukládá Kantu řadu složitých úkolů. Kantu „krotí hady“, přemáhá strach ve tmě jeskyně nebo vyplavuje smutky u vodopádu. Jsou to všechno těžké souboje na nehmatatelné, neměřitelné úrovni. Každá z nás má takové vlastní souboje. Proto nakonec Kantu přijímám jako dobrou společnici a autora obdivuji za respekt k emotivnější části lidstva.

„A pamatuj si, že žena, která má dostatečnou sebedůvěru a důvěřuje své vlastní síle i své vlastní energii, vyjde z každé situace jako vítěz.“ (str. 226)

Možná právě tohle je to, co by naše dcery měly znát o podstatě ženství. Pak by lépe znaly svoji cenu. Pochopily by, že žena pomáhá muži na jeho cestě. Dává mu sílu k tomu, aby byl „světelnou bytostí“. Že muž je zde proto, aby byl s láskou veden a naučil se ji vracet. Mužská energie je prý „analytická, transformující, rozdělující a ničící. Ženská pak spojuje, dává život, ospravedlňuje, léčí a tvoří“. (str. 242).  Je to, myslím, dostatečně vypovídající i pro skeptiky a ty, kteří odsuzují černou a trvají jen na zářivě bílé. Nic na světě není více propojeno, žena a muž. Láska a síla. Slabost a krutost.

Kniha se četla většinou skvěle, místy překlad sklouzával k triviálnímu pojetí, zejména při popisu běžných úvah, ve kterých Kantu přemítá o tom, proč je její milý Juan nepřístupný.  Snad jsem i cítila zvláštní napětí, které nemusí vycházet z předloženého textu, ale mého vnitřního rozpoložení. Přestože jsem v Peru nikdy nebyla, podařilo se autorovi propojit jednu českou ženu s andskými léčitelkami Mamakuna. A tak se vydávám na další úsek cesty – hledání podstaty hadí energie (kundalini). Nemusím už psát nic dalšího… Jistě vás napadnou lepší a asi šťavnatější výrazy. A ono jde jen o stagnující energii…

Knihu Kurandera: Hledání podstaty ženské síly vydalo nakladatelství Motto