Recenze: Knihy pro dospělé
Když trpí neviňátka...
- Recenze
- Vytvořeno 8. 10. 2012 2:00
- Autor: Lenka Krausová
Městečko Port Arbello se rozprostírá na příkrých březích Atlantického oceánu a jako každé správné městečko v době před sto lety má rod, který je vrcholem společenského žebříčku, v tomto případě jím jsou Congerovi. Ať už byl věhlas rodiny jakýkoliv, před stoletím ji dostihla tragédie. Svou jedenáctiletou dceru Beth napadl a usmrtil vlastní otec, který po pochopení, co spáchal, ukončil svůj život skokem z útesu. Od nešťastné události, jež navíc nikdy nebyla objasněna, uběhlo pětaosmdesát let a čtenář se setkává s novou generací Congerů. Nevládne již několika sluhům, pryč je dávná sláva a bohatství. Přesto k nim obyvatelé města svým způsobem vzhlížejí. Možná také proto, že devítiletou Sarah, mladší ze dvou dcer manželů Congerových, potkala nepříjemná událost, která způsobila, že se naprosto odcizila rodičům, uzavřela se do sebe a upnula se na sestru Elizabeth, o čtyři roky starší. Ta je na svůj věk obdivuhodně uvědomělá a Sarah pomáhá, jak jen se dá. Není však uvědomělá až příliš? Existuje stará rodinná legenda, jež Congerům zabraňuje navštěvovat blízký les a přístavní hráz. Všichni ji akceptovali vždy bez výhrad. Tak proč tam Elizabeth pořádá výpravy? A proč dává bedlivý pozor, aby při svých toulkách nebyla viděna? Navíc její podoba s obrazem neznámé holčičky, který byl nedávno objeven zastrčený na půdě, je očividná. Má vyvěšení portrétu souvislost s Elizabethinými procházkami? Otázek je příliš mnoho a odpovědi naleznete jen ponořením se mezi řádky. Copak vás neláká příležitost odhalit, která neviňátka budou trpět? Zda obě sestry Congerovy, či další portarbellské děti? V čem spočívá jejich bolest? Ve vzduchu visí rovněž otazník, z jakého důvodu byl příběh zahájen sto let starou vraždou, o níž nejsou žádné záznamy. Současní Congerové nemají nejmenší tušení, že kdysi dávno se narodila holčička jménem Beth; jejich vědění je omezeno pouze na sebevraždu Johna Congera.
Celý děj plyne svižným tempem, autor vás do něj vtáhne a místy nemáte možnost se nadechnout, jak jste lační po dalších a dalších stránkách. Jak je patrné z předchozího, kniha je rozdělena na prolog před sto lety a na kapitolu před patnácti lety. Závěrečná část nás přenese do současnosti a je jí věnován nejmenší podíl. Rozhodně to není na škodu, jde o konečné vysvětlení, které možná ani tak jasné nebude…
Chyb v knížce příliš nenajdete, jediná markantní, která mi utkvěla v paměti, je záměna jména v přímé řeči, kdy si autor (či překladatel) popletl sestry Congerovy.
„Hezoučké děťátko,“ zašeptala, když skončila. „Že jsi moje hezoučké děťátko?“
Posadila groteskně vystrojené zvíře na kamenný stolec naproti sobě a pak jen sledovala, jak se sesulo na podlahu jeskyně. Pokusila se ještě dvakrát je tam usadit, ale pokaždé spadlo. Nakonec nasbírala hromádku menších kamenů a navršila je na sebe, aby tělo mělo oporu. Konečně seděl Cecil vzpřímeně naproti ní a hlavu v čepici měl podivně vyvrácenou do strany.“
(Saul, J.: Utrpení neviňátek. Ostrava: Domino, 2011, s. 109.)
Rozhodně vás upozorním na skutečnost, že nakladatelství Domino již vydalo druhý horor z pera Johna Saula s názvem Nemilovaní. Pokud vás „Neviňátka“ oslovila, neváhejte natáhnout v knihkupectví ruku pro další Saulovo dílo. Jsem si jistá, že nezklame.
Knihu Utrpení neviňátek vydalo nakladatelství Domino