Debut učitelky angličtiny

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 10. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Jinak by se snad ani kniha Vidím to, co vrah, vydaná nedávno ve Fragmentu, nedala nazvat. Americká učitelka angličtiny Jill Hathaway v ní ztvárnila svět, kterému nejlépe rozumí – převážná část děje se odehrává ve škole a hlavní hrdinka je víc než zvláštní. Vstupte do světa, který je děsivý a fascinující zároveň.

 

Sylvie podle lékařů trpí narkolepsií. Pokaždé, když zkolabuje, vstoupí do mysli někoho, kdo na věci, které se dotkl, zanechal nějakou emocionální stopu. Většinou se dozví něco, co by se nikdy dozvědět nechtěla. Sleduje svět cizíma očima, a nemůže s tím vlastně nic udělat.

 

Tímhle způsobem se dostane do mysli osoby, která zavraždila kamarádku její sestry. Všichni její smrt objasňují jako sebevraždu, ale jenom Sylvie a vrah vědí, jak to bylo doopravdy. Dívka ví, že se se svým podezřením nemůže nikomu svěřit. Nikdo by jí nevěřil a zase by ji poslali k psychiatrovi jako tenkrát, když začala tvrdit, že může vstupovat do myslí jiných lidí.

Netrvá dlouho a dojde k další vraždě. Opět je to kamarádka Sylviiny sestry, se kterou Sylviin kamarád mluvil krátce před tím, než byla zastřelena. Sebevražda? Sylvie o tom silně pochybuje. Musí něco udělat dřív, než na řadu přijde její sestra. Aby neměla starostí málo, odhalí tajemství svého otce a zamiluje se do kluka, který se právě přistěhoval.

Jak už jsem naznačila, hlavní hrdinkou je Sylvie (v knize se obvykle nazývá jen jako Vee), jejíž matka je už několik let mrtvá, ale stále se s ní setkává ve snu. Žije proto jenom s otcem chirurgem, který je v práci častěji než doma, přestože by ho jeho dcery potřebovaly víc než cokoli jiného. Vee se tak stává „matkou“ své mladší sestry Mattie.

Pak se tu objevují dva osudoví kluci Rollins a Zane, kteří spolu se Sylvií tvoří klasický milostný trojúhelník. Oba jí svým způsobem pomáhají v pátrání po skutečných důvodech smrti kamarádek její sestry, ale ani jednomu se nesvěřila se svými záhadnými schopnostmi. Možná je to tak dobře.

Už v samotném úvodu jsem se zmínila, že se děj odehrává ve škole, tedy na místě, kterému autorka nejlépe rozumí. Samozřejmě nechybí klasické školní události. Aby jich však čtenář po chvíli neměl už dost, děj se po čase odehrává v Sylviině domě, ze kterého se přesune na party pořádanou Samantou, na které se má Matiie vzpamatovat ze smrti svých kamarádek. Jak se však Sylvie dostává do myslí jiných lidí, navštěvuje s nimi jiná, blíže nespecifikovaná místa. Skoro by se chtělo říct, že ta jsou pro výsledek pátrání nejdůležitější.

Málokdo by řekl, že když nějakou knihu o mládeži a pro mládež napíše učitelka, bude si dělat sebekritickou legraci ze sebe, svých kolegů a dokonce ředitele. Nepřijde mi to jako úplně obvyklá věc, takže dílo může být příjemným osvěžením ve školním roce.

Přestože se kniha tváří skoro jako zamilovaný románek, téměř se z něj stává dobrodružný příběh s prvky hororu. Kolikrát při čtení běhá mráz po zádech a čím víc se děj blíží ke konci, tím je příběh temnější a hrozí rozpad všeho, čemu ještě nedávno Vee mohla věřit.

Ukázka z knihy:
Koutkem oka vidím, jak se Amber přisune blíž k Rollinsovi a vykasává si sukni. Zvedne prst a dotkne se jeho propíchlého rtu. „Líbí se mi tvůj piercing. Vsadím se, že je to fajn pocit…“
Skočím jí do řeči. „Fajn, Mattie. Jděte do kina. Ale ať jsi zpátky do půlnoci. Já tě nebudu krýt, jestli se táta domů vrátí brzy.“
Zvenčí se ozve troubení. Samanta se pravděpodobně opírá o klakson.
Mattie vysune bok. „Nemysli si, že mi děláš milost. Pojď, Amber, jdeme.“ Odtáhne Amber od Rollinse a obě vykročí ze dveří.
(Hathaway, J.: Vidím to, co vrah. Praha: Fragment, 2012. s. 45.)

Knihu Vidím to, co vrah vydalo nakladatelství Fragment