Přemyslovny hýbou světem

• 

Recenze

Vytvořeno 29. 10. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Každý milovník historie na českém trhu s knihami citelně postrádá publikace o ženách z nejstaršího vládnoucího rodu v Čechách. Tuto myšlenku měl pravděpodobně i Jan Bauer, když se pustil do psaní Žen z rodu Přemyslovců, knihy vydané v nakladatelství Alpress.

 

Samotný název by mohl vypadat, že půjde o nějakou nezáživnou encyklopedii, ve které se autor bude snažit zdůvodnit, proč tu či onu Přemyslovnu považuje pro vývoj dějin za důležitou. Místy je to svým způsobem samozřejmě pravda, ale v žádném případě nejde o klasickou encyklopedii, která by čtenáře odradila vlastně ještě dřív, než by se opravdu dal do čtení.

Jak bývá v podobných knihách obvyklé, Bauer začíná od bájné kněžny Libuše a nezapomene ani na skutečně doloženou zakladatelku rodu – Ludmilu. Už to samo o sobě ukazuje, jak je název zavádějící. Člověk by si podle něj myslel, že se autor bude věnovat jen těm ženám, které jsou Přemyslovnami po otci, a ne těmi, které se do rodu Přemyslovců přivdaly. Na druhou stranu to nijak zvlášť nevadí, skoro se mi chce říct, že osud cizinek na českém trůně je mnohem zajímavější než jejich dcer.

Hned můžu zmínit tajemnou Emmu, manželku Boleslava II., o níž se neví takřka nic. Kroniky, které Bauer cituje, nabízejí různé možnosti, obvykle sporné a mnohem zamotanější, než jak by se na první pohled mohlo zdát. A pak – nemohl si některý z kronikářů cosi sám domyslet a uvěřit tomu? Nebo kolik výkladů jejich zápisů je správných a kolik z nich bylo ovlivněno dobovými názory? Autor se nijak nesnaží čtenáři vnutit svůj názor a přesvědčit ho, že pouze ten je správný. Ukáže mu jenom směr, kterým by se měl vydat, navede ho na další zdroje a zajímavosti, ale všechno ostatní už je na něm samotném.

Abych však Janu Bauerovi nekřivdila, že se zmiňuje především o cizinkách, které si naši panovníci brali za ženy: celou kapitolu věnuje tajemné Blaženě alias Vilemíně. České letopisy se zmiňují především o přemyslovské princezně, která však po čase mizí a v Itálii se objevuje žena, jež se za ni vydává. Ale proč by to nemohla být ona? To, čemu uvěří a co bude považovat za výmysl letopisců, stejně jako všechno ostatní, závisí na čtenáři.

Když už je řeč o historické publikaci, byla by chyba nezmínit se o ilustracích. V žádném případě nesmí chybět reprodukce obrazů (ať jde o ilustrace z kronik a legend, nebo obrazy význačných umělců), nebo fotografie dnešního stavu míst, o kterých se autor zmiňuje - ty totiž i laickému čtenáři přiblíží dobové události.

Knihu Ženy z rodu Přemyslovců vydalo nakladatelství Alpress