Recenze: Knihy pro dospělé
-
Recenze
-
Vytvořeno 24. 7. 2009 1:00
-
Autor: Kamil Princ
Herce a písničkáře Jiřího Schmitzera zná asi každý – ať už z televize, z divadla anebo z některého jeho koncertu. Není tomu tak dávno, co mu knižně vyšel výbor jeho textů a básní s poněkud krkolomným názvem Kanimůra ze Šardonu. V dnešní recenzi tedy nahlédneme pod pokličku této sbírky.
Známý český herec, písničkář, skladatel a držitel Českého lva Jiří Schmitzer se narodil 25. října roku 1949 do pražského prostředí. Jeho otec – herec Jiří Sovák, kterého také jistě všichni znáte – ho odmalička vedl k umění. Vystudoval DAMU a zahrál si v mnoha úspěšných filmech (
Marečku, podejte mi pero!,
Postřižiny,
Slavnosti sněženek,
Vesničko má středisková,
Černí baroni,
Báječná léta pod psa,
Kytice aj.).
Mimo to se věnuje skládání hudby pro divadelní inscenace (Národní divadlo nevyjímaje) a vystupuje jako písničkář, známý především pro svou typickou akustickou kytaru a humorné hravé texty.

Přesně takové jsou i básně/texty ve sbírce
Kanimůra ze Šardonu. Už od začátku na nás srší vtip, dadaistická nespoutanost a ironie. Vše ještě více vyniká v doprovodu humorných až místy dekadentních ilustrací Jana Grumla.
I přes všechen vtip a sarkastický výsměch se zde rovněž můžeme setkat s nadnesenými pocity zmaru, zklamání, vzteku a frustrace, což na mě působí jako zajímavý a poutavý kontrast.
Jelikož se ale převážně jedná o výběr textů písní, tak mi místy vadil dlouhý opakující se refrén a mnoho „slovního balastu“. Na jednu stranu se díky původně zpívané a hrané předloze můžeme těšit na pravidelný rytmus, plný rým a krátké úderné verše. Na druhou stranu co může znít dobře v písni, nemusí vždy stejně dobře působit v básni.
Stejně tak zde nehledejte lyriku či poetický jazyk. Při čtení jsem si povzdech nad absencí tropů. Avšak musím konstatovat, že experimenty s veršovou skladbou, půlverše, básnické otázky a pravidelný rým mi do jisté míry „zpravily chuť“.
Pod krunýřem hrubého jazyka a špinavého šansonu rovněž můžeme najít náznaky hlubšího vyznění kritiky společnosti a některých jejích jevů, což nelze neocenit.
Celkově bych nápad vydat knižně texty jeho písní hodnotil jako dobrý. Povedené ilustrace jsou líbivé a dokreslují atmosféru humorné ironičnosti. Bohužel musím konstatovat, že by některé básně potřebovaly zkrátit a vynechat refrén. Dílo asi nemůžeme považovat za literární špičku, ovšem nemůžu popřít, že se mi líbilo.
Několik ukázek podle mě velmi vydařených básní z této sbírky:
Kokta
Otřesná jistota v loktu
naučila mluvit koktu
co dřív chtěl povědět koktem
to si teď vyřídí loktem
Hádanka
V ruce sekyru maje
já šel jsem na petržel
a usek jsem si ruku
v níž jsem sekyru držel
Věc divná připadla mi
a neskutečná zcela
vždyť přece druhá ruka
ta ulétnout mi chtěla
Sysel vidle stůl
zpívám když něco nechápu
sysel vidle stůl
když cos nepochopím
sysel vidle stůl
a po sklence zatápu
sysel vidle stůl
a netrap se tím
Tak jsem se hnedka zeptal
cestou domů hajného
co jsem ho potkal kráčet
prakem postřeleného
A hajný odpoví mi
můj milý hochu smělý
gumu když špatně napneš
i prak do tebe střelí
Sysel vidle stůl
zpívám když něco nechápu
sysel vidle stůl
když cos nepochopím
sysel vidle stůl
a po sklence zatápu
sysel vidle stůl
a netrap se tím
Rodina
Rodinu já považuju
co se týče nudy
za jeden tón – věčně zní tam
jak když hrajou dudy
Jako kluk jsem těšíval se
na okamžik světlejší
máma s tátou když se přeli
kdo z nich dvou je blbější
To mě tenkrát nenapadlo
neb jsem zřel v tom kravinu
že si taky jednou za čas
pořídím svou rodinu
A teď plácám dokolečka
ach můj synku čím jsi ryl
kolečko se polámalo
a já jsem kde táta byl
Co si asi myslel táta
když mu máma říkala:
„Kvůli tý tvý noční můře
já jsem zase nespala!“
Jak to bylo s mámou asi
někdy z toho mívám strach
táta zdrh jí slezly vlasy
pak se vobrátili v prach