Výkřiky zoufalství a naděje

• 

Recenze

Vytvořeno 13. 12. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Kdo by neznal jméno Vincent van Gogh, jež přináleží světoznámému malíři nizozemského původu, který však své vrcholné období strávil a završil ve Francii. V knize vydané nakladatelstvím Labyrint Deník v dopisech se nám tato famózní postava uměleckého světa konce 19. století představuje v té nejintimnější z literárních poloh a to sice ve formě dopisů.

 

 

Výbor z nich editoval Jan Hulsker, jenž současně vybral jako doprovod přes 200 reprodukcí, kreseb, maleb a skic vztahujících se k jednotlivým obdobím van Goghova života. Ještě však než přistoupíte k četbě této knihy, bylo by záhodno znát kupříkladu titul Vincent van Gogh: Jeho život a dílo od Davida Sweetmana.

 

Deník v dopisech je sice na závěr vybavený stručnou sumarizací podstatných etap malířova pobytu vezdejšího, ale bez jistých znalostí, co se týká van Goghova života, nám mohou a vesměs také uniknou ne nevýznamné detaily a souvislosti.

 

Asi nejvíc zpopularizovala fenomén van Gogh filmová podoba s Kirkem Douglasem v hlavní roli, která vznikla podle románové předlohy Irvinga Stonea Žízeň po životě.

 

Nicméně už krátce po své smrti začal pozvolný, ale na dynamice stále víc nabírající zájem o tohoto umělce, který za svůj život prodal sotva pár akvarelových pohlednic, něco málo kreseb a jeden obraz. Ještě před odchodem na onen svět se mu dostalo jediné, a to dokonce rovnou pochvalné, kritiky, jež se pokusila interpretovat jeho mimořádně ojedinělé malířství. Van Gogha můžeme bez nadsázky přiřadit k předchůdcům abstraktního umění, ačkoli se dá pochybovat, že by on spatřoval na této disciplíně cokoli smysluplného, natožpak spjatého s výtvarnem.

 

On, který se celou svoji produktivní etapu cílevědomě držel realistické kresby.

 

Za jeho asi nejlepší plátna lze považovat ta vzniklá během pobytu v Paříži a po něm. Hýří barvami, nespoutaným temperamentem a hluboko v sobě mají ukrytu bezmeznou lásku. Jsou zkratkovitá, plastická a působí horečnatým dojmem.

 

V dopisech, jež jsou nejčastěji určeny jeho mladšímu bratru Theovi, odhaluje Vincent svoji duši a pohnutky svého jednání.

 

Podstatou roli v tragédi jeho života sehrál i fakt, že Vincent, jak ostatně podepisoval svá díla tvrdě, že jeho příjmení lidé vesměs neumí dobře vyslovit, a skutečně to platí i pro současnost, protože foneticky reprodukováno zní jako: „Fan Choch“, měl neobyčejnou smůlu v milostném životě. Dlouhodobější vztah se mu podařilo udržet jen s tak zvanou Sien, což byla de facto prostitutka, jež ho však ve skutečnosti pouze využívala jako skromný, ale aspoň nějaký, zdroj příjmů.

 

Nejkouzelnější pasáže jsou pak zasvěceny jeho malířským postřehům, popisům pláten, pracovního nasazení a tempa. Výbušné spalující kreativity ducha. Je nutno podotknout, že van Gogh má nemalý literární talent. Obsahově pak kolísají témata od hluboké deprese, jež se vztahuje především k období kdy u něj propukla duševní porucha, spekuluje se o schizofrenii, až po vysloveně excitované projevy bezmezného nadšení ze skladby barev, pro něž měl zjevně neobyčejně mimořádný cit.

 

„Rey mi vyprávěl, že viděl situaci, kdy si někdo poranil ucho, stejně jako já, a jeden zdejší doktor, který mě přišel navštívit s ředitelem, o takovém případu také slyšel. Myslím, že mohu věřit, že když člověk jednou ví, co to je, když si je vědom svého stavu, může se s ním vyrovnat a nebýt tak strašně zaskočený stísněností nebo úzkostí.“
(van Gogh, V. DENÍK V DOPISECH. Přel. P. Schürová. Labyrint: Praha 2012, s. 193)

 

Knihu Deník v dopisech vydalo nakladatelství Labyrint