Někdy lepší nevědět

• 

Recenze

Vytvořeno 18. 4. 2013 3:00

Autor: Lenka Krausová

Jestliže víte, že vaši rodiče nejsou ve skutečnosti ti praví, rozumějte tím biologičtí, budete mít v sobě už napořád (byť i jen titěrnou) touhu zjistit pravdu. Na toto téma zpracovala příběh kanadská autorka Chevy Stevensová, jejíž debut Stále nezvěstná se stal bestsellerem. I spisovatelčino druhé dílo Nikdy nevíš, které u nás vyšlo na sklonku loňského roku, je neméně čtivé a po právu si zaslouží pozornost.

Sára Gallagharová je adoptovaná a už odmalička přemýšlela, jací asi jsou její biologičtí rodiče, co je vedlo k tomu ji nevychovat a jaké by bylo shledání s nimi. Většina představ se barvila do pozitivních odstínů, a to především díky otci, který v Sářiných očích upřednostňoval vlastní děti, Sářiny „nevlastní“ sestry. Přání stanout realitě tváří v tvář se dospělostí stupňuje, až dozraje k vyhledání soukromého detektiva.

Sářin budoucí manžel Evan se ji sice snaží přesvědčit, ať nechá celou záležitost plavat, ale moc dobře ví, že když si jeho nastávající něco umane, nic ji nedokáže zastavit. Kdyby mladá žena tušila, co z pomyslné skříňky vypustí lehkým nadzvednutím víka, nikdy by ji neotvírala. Leč stalo se a následky nejsou vůbec veselé. Nekoná se žádné šťastné shledání po letech. Namísto toho přichází studená sprcha v podobě naprostého odmítnutí biologickou matkou. Ta nechce mít se Sárou nic společného a žádá ji, ať už ji nikdy nekontaktuje. Proč by taky měla mít zájem o udržování jakéhokoliv vztahu s potomkem muže, který ji málem připravil o život?

Sářina matka je totiž jedinou přeživší Táborového vraha. Zabijáka, který si v nepravidelných intervalech vybírá mladou kempující dívku, znásilní ji a poté ukončí její bytí. Pohybuje se obezřetně, nezanechává stopy, policie je bezmocná. Když se k němu přes média donese, že má dceru, ozve se jí a vyžaduje po Sáře pravidelný telefonní kontakt. Časy hovorů, délku, to vše má pod palcem on. Pokládá otázky a chce znát odpovědi. Sářina úzkost se pochopitelně zvyšuje. Co když vrahovi nebude stačit slyšet její hlas a rozhodne se za ní vydat osobně? V ohrožení se rázem ocitá vše – Sářina malá dcerka, rodina, přátelé. Nikdo si nemůže být jist svým bezpečím. A policie? Celé roky nebyla schopna Táborového vraha dopadnout, tak jak na ni může být spoleh…

Autorka zůstala věrná svému stylu vyprávění ich formou, kdy se opětovně ocitáme v ordinaci psychiatričky Nadine. Zkušené lékařce se hlavní hrdinka zpovídá během čtyřiadvaceti sezení (co sezení, to kapitola) ze svého životního příběhu. Převažuje současnost, aktuální dění, ale „pacientka“ se nejednou vrátí ke vzpomínkám z dob minulých a samozřejmě hledí také do budoucna. Názory a dotazy Nadine jsou interpretovány samotnou Sárou, která je ihned vyhodnocuje, zda jí byly prospěšné či nikoliv.

Suma sumárum i druhý počin Stevensové je výborným počtením, který neztrácí nic na napínavosti a touze dozvědět se z jedné kapitoly co možná nejvíce vodítek k rozuzlení nabalujících se událostí. A pokud jste si kanadskou spisovatelku oblíbili, ráda vám prozradím, že v letošním červnu vyjde v její domovině titul Always Watching, ve kterém čtenář dostane příležitost nahlédnout do soukromí Nadine, jíž se kniha bude týkat. Snad se překladu dočkáme brzy.

Ukázka z knihy:

Naštěstí tam nikdo nebyl, tak jsem došla k poslední kabince a otevřela dveře. Na první pohled tam nebylo nic neobvyklého – zřejmě to bude v nádrži na vodu. Uvažovala jsem, jestli nemám počkat, ale nevěděla jsem, kolik času mi zbývá, než John zase zavolá. Roztřesenýma rukama jsem zvedla víko nádržky. Obličejem dolů plavala ve vodě panenka Barbie. Věděla jsem, že bych se jí neměla dotýkat. Růžovým nehtem jsem ji otočila.
Měla roztavený obličej.
Vyrazila jsem z toalet, div jsem neporazila policistku, a uháněla jsem ke svému cherokee.
(STEVENSOVÁ, Chevy. Nikdy nevíš. Praha: Knižní klub, 2012.)

Knihu Nikdy nevíš vydalo nakladatelství Knižní klub

K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie.eu