Něco na těch českých detektivkách je

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 4. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Česká detektivka má dlouhou tradici a celou řadu vynikajících autorů. Jsou mezi nimi takoví, kteří se detektivce věnovali celý svůj tvůrčí život, i ti, pro něž byl tento žánr pouze krátkou, vzrušující epizodou. Je potěšující, že se dnes vydávají nejen staré osvědčené tituly, ale že se tvorbou detektivek a kriminálních románů zabývají současní mladí autoři. Roman Ludva je jedním z nich, jak se můžeme přesvědčit prostřednictvím knihy Falzum, vydané v nakladatelství Host. Falzum je soubor pěti rozsáhlých povídek vzájemně spolu propojených postavami, uměním a falzifikáty.

Svět umění, v němž se pohybují velké peníze, zločin přitahuje. Naštěstí většinou pouze v detektivkách, a tak se normální galeristé a kunsthistorici nemusejí bát, že se stanou oběťmi násilných trestných činů. Naopak loupeže památek v kostelech, které jsou velmi často nedostatečně zabezpečeny, se dějí velmi často. Podobným tématem se zabývá hned první povídka Ludvovy knihy Gotické zvonění. Zápletka ale není tak jednoduchá a svou složitostí i motivem se nakonec reálnému světu vzdaluje. To ale nesnižuje kvalitu povídky. Roman Ludva se nesnaží o beletristické ztvárnění skutečných případů, jak se s tím setkáváme v brožovaných sešitcích prodávaných v nádražních trafikách, ale o detektivku s propracovaným dějem a přiměřeně složitou zápletkou. V povídce Gotické zvonění jde o krádež vzácného zvonu, jeho nahrazení falzem a vraždu kněze. Při tomto případu se poprvé setkávají Ludvovi vyšetřovatelé – kapitán Josef Rambousek a poručík Kryštof Fridrich, kteří nás budou provázet celou knihou.

V druhé povídce, titulní, je zavražděn kurátor výstavy. Děj je zpestřen druhou, související dějovou linkou, starým případem objeveného falza obrazu Let anděla, se kterým se kdysi kapitán Rambousek setkal. Setkáváme se s knihařem Vodičkou, expertem na knihy a náruživým kuřákem viržinek, jenž dvojici vyšetřovatelů občas pomůže odbornou radou. A také s Kristinou Ollovou, která se po zbytek knihy stává Kryštofovou partnerkou.

Následující povídka Labutí šíje kombinuje motiv zavražděné dívky, zabité labutě a historie sošek pelikánů, jejichž historie sahá do období druhé světové války. Jednotlivé příběhy jsou řazeny chronologicky, i když v ne příliš přesně vymezené době. Vztah mezi Josefem a Kryštofem se vyvíjí. Už to není starší, zkušenější kriminalista a jeho mladší kolega, ale dva rovnocenní partneři. Kryštof má své vlastní metody a nerozpakuje se Josefovi často odporovat. Kryštofovy myšlenky jsou akcelerovány úvahami o vlacích, poznámky si dělá na formulářích jízdních řádů. Postupně vycházejí najevo příčiny této podivnosti, pocházející z dětství.

Velázquezovy dívky se znovu - jak jinak – točí okolo uměleckých děl, jejichž původ není zcela jistý. Významný malíř je ve svém ateliéru nalezen mrtvý a kriminalisté váhají, zda jeho smrt označit za vraždu či sebevraždu. Autor se v tomto případě pokusil o poněkud netradiční detektivku. Efekt ale není takový, jak by se dalo očekávat, povídka je zdlouhavá, místy nudná a vymyká se tak ostatním svižným a zajímavým příběhům.

Závěrečná Dantova ruka nás nejprve zavádí na aukci Božské komedie z roku 1566. Danteho ruka je název plastiky, kterou byl zabit profesor Václav Syrový, jeden z neúspěšných dražitelů Dantovy knihy. Vyšetřování vraždy komplikuje fakt, že Václav Syrový byl, mírně řečeno, málo zdrženlivý, pokud se týká žen.

Snaha Romana Ludvy o spojení jednotlivých příběhů pomocí umění, přesně řečeno falz uměleckých předmětů, je trochu násilná. Je málo pravděpodobné, že by dvojice detektivů v relativně krátkém časovém úseku narazila na případy podobného charakteru. Ale jak jsem se již zmínil, nejde o beletrizaci skutečných případů. V podstatě je to ale jediná výtka, kterou ke knize mám. Pátrání občas zavede kriminalisty na Moravu, do Kryštofova rodného kraje. V těchto chvílích se uplatňuje autorova schopnost zachytit a použít místní jazyk. Občasný moravský výraz se Romanu Ludvovi vloudí i do ostatního textu, zejména slovo „zavázet“ – pro nemoraváky uvádím překlad - znamená „překážet“. Dalším oblíbeným autorovým slovem je „minuciózní“ (zacházející do podrobností), použité snad v každé povídce.

Celkově jsou Ludvovy povídky velmi čtivé a nepostrádají i jiné prvky než pouhou detektivní zápletku. Zavádí čtenáře do fascinujícího světa umění, jeho tvorby, obchodu s ním i do světa sběratelských vášní, rozvíjí pracovní a přátelský vztah mezi Kryštofem a Josefem, stejně jako partnerský vztah mezi Kryštofem a Kristinou. Roman Ludva je bezesporu talentovaný autor a doufám, že jeho další kniha to potvrdí.

Knihu Falzum vydalo nakladatelství Host