Když renesanční žena dělá mužskou práci

• 

Recenze

Vytvořeno 21. 4. 2013 3:00

Autor: Petra Šmejdová

Ocitáme se v poslední dekádě 16. století v Benátkách v rodině doktora Mondiniho. Jeho dcera, taktéž znalá lékařského umění, si zrovna přečetla dopis, ve kterém jí otec píše o svém úmyslu se z cest po Evropě již nikdy nevrátit. Gabriella Mondini však odmítne přijmout fakt, že by se se svým učitelem již neměla nikdy setkat. Dopis od otce se pro ní stane výzvou k činu.

 

Regina O’Melvenyová je americkou autorkou poezie a vysokoškolskou pedagožkou. Kniha šílenství a léčby je její románovou prvotinou, kterou nakladatelství Argo vydalo v překladu Radky Knotkové. Díky autorčině bohaté znalosti historie nás prostřednictvím svého díla zavádí do období vrcholné renesance v Itálii.  

Kniha v sobě kombinuje prvky historického románu a cestopisu po Evropě 16. století. Hledání otce, kterého hlavní hrdinka již deset let neviděla, jí zavede do tehdejších středisek lékařství jako byl Leiden, Edinburgh, Montpellier nebo Tübingen. Během svého putování tak několikrát překročí hranice evropských zemí a nakonec se dostane až do Maroka. 

Dobrodružný příběh líčí výpravu mladé doktorky Gabrielly Mondini cestující v doprovodu sluhů. Jako žena nebyla doposud přijata do cechu lékařů. Stejný problém se vyhrotí na jejích cestách. V konzervativních křesťanských zemích naráží na skutečnost, že nemůže léčit, protože je automaticky považována za čarodějnici. Z důvodu této hrozby se rozhodne nosit mužské oblečení, za což jí ale také hrozí smrt. 

Pro čtenáře může být atraktivní střet vlastních romantických představ o renesanci s realitou vykreslenou autorkou poetickým, přesto výstižným jazykem. Gabriella je odmala zvyklá na nemoci a smrt, ale na otřesné zážitky z cest se připravit nemůže. V jedné chvíli musí například čelit pohledu na svého známého, kterého přepadli a zavraždili. V rámci lékařského bádání se s jeho tělem posléze setkává na veřejné pitvě. Rázem ustupuje racionalita a rozum před emocemi a city. Jako žena a navíc lékařka se také například těžce vyrovnává s návštěvou vesnice, ve které všechny ženy padly za oběti čarodějnickým procesům. 

Na jazyce Knihy šílenství a léčby je patrný autorčin blízký vztah k poezii. K vykreslení dobové renesanční atmosféry se to skvěle hodí, ovšem to by nesměla Regina O’Melvenyová až příliš často zabíhat k zbytečně dlouhým popisům prostředí. Čtenáři se může na řadě míst knihy zdát, že po úspěšném rozvinutí příběhu je ono dobrodružství a napínavý děj upozaděn na úkor květnatého popisu okolí. Přesto jde o zajímavý a čtivý exkurz do evropské historie a dějin medicíny. 

K lodi přistoupil doktor Hamish Urquhart, aby nás přivítal – aspoň jsem usoudila, že je to on, neboť na nábřeží už nikdo jiný jako profesor nevypadal -, a i navzdory pevninskému větru stál pevně jako tmavý suchý pahýl. Vítr mu takřka okamžitě sebral placatou čapku, odnesl ji na vodu, a odhalil tak rudou kštici vlasů planoucích jako pochodeň. Jeho úzký tmavý vous naznačoval výraznou křivku brady. Doktor Urquhart byl až znepokojivě pohledný muž a mě bez ohledu na otcovy dopisy o jeho přívětivosti napadlo, že jeho vzezření určitě provází i arogance.
(O’Melvenyová, R. Kniha šílenství a léčby. Praha: Argo, 2012, str. 166)

Knihu šílenství a léčby vydalo nakladatelství Argo