Řetězová reakce lží

• 

Recenze

Vytvořeno 28. 4. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Guillermo Arriaga by mohl být českému čtenáři znám ze své spolupráce s filmovým režisérem Alejandrem Gonzálesem, kdy napsal scénáře k jeho volné trilogii a to sice: Amores perros – Láska je kurva, 21 gramů a Babel.

Sladká vůně smrti je podivná kniha. Její spletitá dějová rafinovanost je zpočátku téměř nepostřehnutelná, ale zvolna nás lapí do svých osidel. Text je pojat čistě realisticky, ale přesto se neubráníte jistému dojmu pramenícímu z magičnosti, jejíž meritum vyvěrá ze zanedbanosti prostředí, v němž se tragický příběh odehrává. Jde konkrétně o mexický venkov, kde se jakoby zastavil čas. Lidé tu jsou chudí a snaží se přežít, jak se dá.

Sladká vůně smrti je knihou o lásce a křivdě, kdy se lež stává pravdou a ta, ač je odhalena, zůstane raději i nadále tutlána, protože by to neprospělo vývoji situace směřující k neodvratné a kruté odvetě. Jenomže zlo plodí zase jen zlo. Příčina a následek, kdy však zůstane zatemněn rozum, vedou k zbytečnému projevu násilí.

Vše se odvíjí kolem mrtvé dívky a nedorozumění. Svým způsobem by se dalo uvažovat o téměř až detektivní zápletce, jenomže základním kamenem vyprávění je vášeň, jíž není osud nakloněn. Nevěrná žena si musí nakonec zvolit mezi svým životem či milencovým. Obě varianty ji psychicky zničí.

Arriaga velmi umně nakládá s fabulací a je patrný vliv jeho scénáristické práce. Ostatně tento jeho titul, jímž doposud dosáhl asi největšího ohlasu, byl též v roce 1999 přenesen na stříbrné plátno. Sám autor pak v roce 2008 debutoval jako režisér autorským snímkem Spálené životy.

Duch Sladké vůně smrti je prosycen civilností a jednoduchostí. Nacházíme se ve světě horkokrevné impulsivnosti, kdy se čest zaštiťuje hospodskými žvásty a racionálno je nahrazeno pověrčivostí. Tělo mrtvoly se v poklidu rozkládá, zatímco hlavy zanícené emotivními pohnutkami horečnatě přemítají nad postavou vraha a jeho motivů.

Sladká vůně smrti není ani tak román, jako spíš novela a to poměrně strhující. I když tempo vyprávění tomu možná nenapovídá. Navozená skličující atmosféra se zvolna stupňuje až k logickému vyvrcholení.

Sladká vůně smrti vypráví tisíckrát opakovaný příběh, ale současně neztratila nic z puncu originality a to právě onou spletitostí jakou je formována.

„Za mlada Lozano ublížil ze žárlivosti své holce. Dvakrát ji postřelil, ale ona to přežila. Bylo mu jí líto, a tak ji požádal o ruku. Souhlasila, ale nakonec se nevzali. Uchlastala se k smrti pár dní před svatbou. Od té doby považoval každý zločin z vášně za projev debility.“
(Arriaga, G. Sladká vůně smrti. Přel. L. Janda. Labyrint: Praha, 2013, s. 23.)

Knihu Sladká vůně smrti vydalo nakladatelství Labyrint