
Uspěchaný člověk se rád zastaví na chvíli nad knihou a prožívá prostřednictvím jejích řádek příběh někoho jiného, který se mu více či méně líbí. Já se občas ráda zastavím nad takovou novelou, která mě svým příběhem nejen zaujme či inspiruje, ale také donutí se zamyslet.
Nikdy jsem nebyla příznivcem čteček knih. Vždycky jsem si stála za tím, že koupit knihu v knihkupectví je téměř jako obřad. První seznámení se zápletkou z přebalu, zaujetí názvem, vůně nové knihy… Ale protože často cestuji, nosit s sebou objemné knihy neustále v kabelce se stalo poměrně velkou zátěží. Přátelé se rozhodli jednat, a tak mě, zarytého odpůrce, obdařili čtečkou knih a jako bonus nezapomněli zmínit, že si dovolili pro mě několik knih předvybrat. A tak se stalo, že jsem měla tu čest s „Mužem, který sázel stromy“.
Novela Jeana Giona z roku 1953 mi přiblížila příběh muže putujícího několikrát v průběhu života krajinou francouzských alpských zákoutí, kde nejprve nachází bídu, utrpení a opuštěná obydlí, ale po letech se situace mění. Putující mladík se zde setkává s mužem, který jej u sebe nechává přenocovat, Elzéardem Bouffierdem. Bouffierd byl pastevec, nepříliš hovorný, který neměl mnoho, ztratil svého jediného syna i ženu a od té doby žil prostým životem a sázel stromy.
Příběh není sám o sobě nikterak složitý. Je to jeden z těch, které vás nutí se zamyslet. Hlavní hrdina má v sobě obrovské odhodlání, nalezl svým způsobem smysl života a štěstí v té nejčistější podobě. Příběh demonstruje fakt, že i jedinec dokáže velké a nezapomenutelné věci hodné obdivu a uznání.
Mnozí čtenáři dříve věřili, že novela je ve své podstatě autorovou vzpomínkou. Elzéard Bouffierd skutečně působí jako živoucí postava, ale ve skutečnosti se jedná o postavu fiktivní. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků. Autorovi sice žádné jmění nevynesla, ale on sám za sebe hrdě prohlašoval, že je to dílo, na které je nejvíce hrdý.
Podle novely byl také natočen stejnojmenný animovaný film, který znamenal přelom ve francouzském animovaném filmu.