Akné a partnerská koexistence

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 5. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Ponorka, teprve po přečtení knihy jsem usoudil, jak výstižný je to pro ni název. Samozřejmě je míněn v přeneseném slova významu, a to ve vztahu k oné „nemoci“, která propuká u lidí, jež jsou nuceni pobývat společně na velmi vymezeném prostoru, bez možnosti odloučení, ale i to je v tomto případě bráno jako příměr…

Je nám zde předestřen příběh kluka. Jistá souvztažnost je dávána ke známému Tajnému deníku Adriana Molea od Sue Townsendové, k čemuž se autor sám v textu hlásí, ale i přesto, že si hlavní představitel knihy Oliver Tate také vede deníkový záznam, tak je Ponorka strukturována docela jinak. Popisuje nedlouhé období v životě adolescenta. Konkrétně se jedná o přelom jeho 15. a 16. roku.

Je nám představen mírně nadprůměrně inteligentní kluk, jenž však stále vnímá svět a jeho zákonitosti prizmatem dítěte. Ale to nejde o nic jiného, než o nedostatek zkušeností. Důležitou úlohu zde mají mezilidské, především pak partnerské vztahy.

Titul je pojat v duchu pravověrného mainstreamu, což znamená, že mu chybí odvaha a skutečná syrovost, a dá se konstatovat, že v daném případě to je opravdu škoda, neb Joe Dunthorne je proklatě talentovaný autor. Napsal knihu pro nejširší masy, o čemž svědčí už jenom onen fakt, že velice záhy došlo k jejímu zfilmování, avšak současně si podržel vysokou literární úroveň s nebývale vytříbeným humorem, který se nezdráhá být cynický a nesmlouvavě krutý, kdy v případě likvidace psa Oliverovy milované dívky zachází mírně za hranici dobrého vkusu – dalo by se říct – ale díky bohu za to, neb právě u těchto nejvýživnějších pasáží jde vidět potenciál, jak by mohla být celá kniha pojata.

Zpočátku máte též dojem, že čtete veskrze humornou literaturu, ale později se před vámi rozkrývá rodinné drama. Oliver je jediné dítě svých rodičů, jejichž vztah nabývá trhlin, on je vnímá a snaží se tyto jejich problémy – které ho však logicky velice hluboce zasahují – řešit po svém. Z čehož následně vyvstávají mnohdy bizarní situace, z nichž prýští výtečně vykreslená trapnost.

Oliver Tate si ve svých mentálních vývodech neúprosně pohrává s lidskou ubohostí, zlomený pod tíhou prvního rozchodu. Takže není pravda, jak se na záložce můžeme dočíst… Že je tento puberťák posedlý panictvím… Jak by taky mohl, když se náctiletí mezi sebou páří jako králíci. Už od tak útlého věku je pro nás sex důležitý. Ten a poté různé omamné jedy. Někomu se stanou životním stylem, jinému obranou proti skutečnosti a další je využije k vlastní sebedestrukci… Ale o tomhle tato výtečná kniha už není. Za její meritum by se dala považovat deziluze. Vlastně celá jejich řada, jež se před každým z nás rozkrývá. A my si den co den vybíráme los z neznámého, co nám otevře oči a přivede nás v intelektuální zmatek.

Kniha Ponorka vás zcela jistě pobaví, ale chvílemi vám dokáže navodit i mrazení v zádech.

„Vykloním se z otevřeného okénka; sliny mi vytékají z koutků úst jako komety a mizí v temnotě. Můj jazyk je krajíc týden starého celozrnného chleba. Někam mě veze, aby se zbavil mého těla. Chce mě předhodit divokým koním, co žijí na poloostrově Gower, aby mě sežrali. V žaludku mi čvachtá chlast. Neslyším žádnou klouzavou kytaru. Klidně bych se mohl počurat.“
(DUNTHORNE, Joe. Ponorka. Přel. Š. Hnyk. Plus: Praha, 2013. s. 232-233.)

Knihu Ponorka vydalo nakladatelství Plus

K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie.eu