V blízkosti génia

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 6. 2013 3:00

Autor: Petra Šmejdová

Novozélandské bestsellery se k nám nedostávají příliš často, proto je třeba zbystřit. V případě knihy Dirigent spisovatelky, kritičky a básnířky Sarah Quigleyové se to opravdu vyplatí. Ve svém románu líčí příběh člověka, který celé srdce odevzdal Šostakovičovi. Osud dirigenta Karla Eliasberga a válkou zasaženého Leningradu popisuje na základě dostupných informací a s respektem k historii. Její tvůrčí postupy jsou tak blízko beletrii, že byste nepoznali, že jde o literaturu faktu. 

 

V roce 1941 Hitler postupoval hloub do Ruska a za svůj další cíl si vybral dobytí Lenigradu. Tou dobou zde žili dva muži, z nichž se tu jeden narodil a jeden zemřel. Pro oba znamenalo město na Něvě mnoho. Karl Eliasberg byl ve své době podceňovaným dirigentem rozhlasového orchestru, v němž hráli ti muzikanti, kteří tu během války zbyli. Dmitrij Šostakovič byl ve stejném období obdivovaným občanem Leningradu, o jehož genialitě a hudebním umu věděl i ten největší kulturní barbar ve městě. 

V příběhu těchto dvou mužů, z nichž jeden propadl tvorbě a duchu toho druhého, se autorce podařilo detailně vykreslit lásku a zaujetí hudbou, které znají snad jen hudebníci. To vše se odehrává na pozadí každodenní reality, která zahrnuje zimu, mizerné dodávky jídla a neustálou hrozbu napadení nepřítelem. V této situaci se dirigent Eliasberg snaží denně soustředit na práci s orchestrem, který je myšlenkami jinde, a touží ignorovat dění kolem. Šostakovič by chtěl být naopak vojensky aktivní a touží se dostat na frontu, jako se to podařilo spoustě jeho přátel a umělců. Je mu však dovolenou pouze kopat zákopy, čímž stejně Leningradu moc nepomáhá. Jediné, čím může vyčerpané obyvatele města vzkřísit k novému odporu vůči německým vojákům, je jeho hudba. Šostakovič ji napíše a nakonec je na Eliasbergovi, aby ji dostal k lidem.

Dirigent je dojemným svědectvím doby, kterou z nás už málokdo zažil, a přesto se nás může prostřednictvím takového díla tak blízce dotknout. Nemusíte vědět nic o Šostakovičovi nebo vážné hudbě, abyste si díky knize dokázali představit rozpor umělce, který je postaven před volbu mezi hudbou a rodinou. Díky vypravěčským schopnostem Sarah Quigleyové se lehce vcítíte i do kůže frustrovaného dirigenta, jemuž za zády kritici i ostatní lidé šeptají, že nikdy nepřesáhne svého hlavního leningradského konkurenta Mravinského. Přestože se kniha Dirigent odehrává na jiném místě, v jiné době a odlišném prostředí, díky čtyři sta stranám textu se před vámi odehraje tento neuvěřitelný příběh oddanosti, pokory, talentu, závisti i odhodlání vše změnit.   

Vzduchem se vznášely kotouče cigaretového kouře a místností se ozýval tlumený zvuk lidských hlasů. Šostakovič seděl u stolu a upřeně zíral na dlouhý škrábanec na jeho desce. „Vůbec tomu nemůžu uvěřit. Jak je možné, že mě odmítli. Jak si to mohli dovolit?“
„Možná prostě jen nechtěli,“ ozvla se Sollertinskij, „aby Němci rozstříleli na cucky jednoho z nejtalentovanějších ruských umělců.“
(Quigleyová, S. Dirigent. Brno: Jota, 2013, str. 142) 

Knihu Dirigent vydalo nakladatelství Jota