Recyklace duší reinkarnací

• 

Recenze

Vytvořeno 30. 7. 2013 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Fredrik Brounéus je švédský spisovatel, který ve své mateřštině sepsal několik knih pro děti, jednu knihu literatury faktu, ale uchytil se až románem Maják, mnich a mrtvý dědeček, který sepsal v angličtině. Moudře usoudil, že pokud se chce prosadit, je potřeba myslet globálně, nikoli pouze lokálně v rámci vlastního národu. Anglicky napsaný román mu získal určitou popularitu, takže mohl přesídlit i s rodinou na Nový Zéland, kde se věnuje dalšímu románu již ze židle profesionálního spisovatele na plný úvazek.

 

George Larson je zcela obyčejný pubescent toužící po lásce, po chvilce soukromí s krásnou slečnou na prosluněné pláži, chce si v klidu snít sen o vlastní budoucnosti naplněné hraním soulu na kytaru. Ovšem od té doby, co ho začne po večerech navštěvovat nedávno zemřelý dědeček, je se vším konec. Osud je tu přeci od toho, aby se naplňoval, nikoli aby byl někým naplňován, och, jaká to drzost. Po dědečkovi se do Georgova života vbelhá podivný buddhistický mnich a jízda může začít. George je předurčen, dovídá se George překvapeně, jeho život byl předepsán, jeho životnímu tangu už někdo vybubnoval tempo. Stačí jen naskočit do starého náklaďáčku k dědovi, přibrat k tomu Kaisu, holku, ke které se dá jedině vzplát láskou a rozjet se vstříc budoucnosti, která bude naneštěstí prosta veškerého soulu.

Kniha Maják, mnich a mrtvý dědeček nabízí mnoho rovin. Od prosté rozjásané zábavy až po náznaky buddhistických nauk, směrujících Georga k jakémusi zdání moudrosti nahrazující roztěkanost mládí. Ovšem moudrost je tu jen zástěrkou, která může, ano, může, ale nedokáže. Brounéus jako by otevřel před psaním knihy brožurku skautů, kteří si na letní tábor naplánovali hrát si na buddhisty a přitom jen celých čtrnáct dní hráli badminton. Badminton s přednáškami Dalajlámy, ale přesto badminton. Ale nejen buddhismem je kniha živa. Vedle buddhismu ožívá i hrůza podsvětí naplněná démony, kteří pasou po lidské duši jako k smrti unavený po odpočinku. Tuto náboženskou směs prošpikoval autor strachem z přelidnění, hysterií nad ekologickou katastrofou nalézající ve výkladovém slovníku pod názvem lidstvo a dalšími vážnými tématy.

Ovšem tažným ptákem knihy se stala reinkarnace. Ona hra na velikost lidstva, které by dle některých měla dosahovat o chlup výš, než jaká je výška Mount Everestu. Georgovo minulé já žijící na přelomu 17. a 18. století stvořilo vynález nedozírného významu. Reinkarnační maják, který svou činností ohrozil přirozenou rovnováhu přírody. Úkolem Georga je napravit chybu svého minulého já a maják zničit.

Styl knihy je přirovnáván k Douglasovi Adamsovi či Terrymu Pratchettovi, proti kterémuž nařčení je nutné se tvrdě ohradit. Dva zmínění autoři dali do své tvorby neskutečnou dávku moudrosti provázané s čistou esencí humoru. V porovnání s nimi Brounéus bohužel vyznívá přespříliš lacině a nudně. Eskapády jeho postav dokážou zřídkavě vyvolat úsměv na tváři, ovšem nikdy bujarý smích, ten nezastavitelný řev lásky k životu. Autorův humor je pouhým náznakem humoru. Je velmi troufalé přirovnat začínajícího autora k mohylám žánru. Nutně to škodí právě začínajícímu autorovi. Přirovnání k Pratchettovi a Adamsovi je pouhým reklamním klamem.

Brounéus má pěkně našlápnuto, jeho kniha měla šmrnc, příjemně plynoucí spád, chuť ovšem měla po zelňačce. Po výživném jídle, které má nicméně do lahůdky daleko. Další knihou snad Brounéus předvede lepší provázanost děje s jazykovým mistrovstvím a humorem. V knize Maják, mnich a mrtvý dědeček předvedl jen rychlý děj a slepě pomíchaná témata, která se pouze hodila do krámu, nekorespondovala úzce s duchem knihy.

Knihu Maják, mnich a mrtvý dědeček vydalo nakladatelství Argo