Moderní pojetí americké výchovy

• 

Recenze

Vytvořeno 30. 7. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

 Přečetla jsem si anotaci knihy a strašně jsem se na ni těšila. Slibovala, že se člověk u ní pobaví, ba co víc, že se dokonce bude řehtat. Tak slavné to tedy ale nakonec, alespoň pro mě, nebylo. Ian Frazier je autor, který svými humoristickými sloupky baví Ameriku. Pobaví i vás?

 

Deník sprosté matky slibuje náhled do takové typické americké rodiny. A mělo-li by to tak opravdu být, tak potěš koště. Sprostá máma je žena žijící s manželem a dvěma dětmi, syny, někde na jihu Spojených států, v rodinném domě s garáží a s kočkami. Proč vám to vlastně říkám? Protože všechny tyto okolnosti jsou zdrojem příhod, samozřejmě vtipných, které jí pěkně zamotávají hlavu. Manžel, sbírající kondenzátory, syn Trevor se žhářskými sklony, syn Kyle s nechutí ke škole, padající garáž, kočky alergické na manželovy vlasy. A mnoho dalších: nechutné návrhy manželova šéfa, zvýšená zdravotní pojistka, povinné práce na Kyleově škole, písečná bouře, vyhořelá garáž. A v tomto výčtu tragédií bych mohla pokračovat. Některé jsou vážnější, jiné jsou spíše banální, ale každý ji dokáže pěkně vytočit.

Ptáte se na jejich řešení? Vše se dá vyjádřit jedním jediným slovem. Nadávání. Ať se Sprosté mámě stane cokoli, ať pokazí opravu džín, při vysávání si vcucne župan či musí pochytat kočky do přepravek, všechno řeší nadávkami. A její slovník si s pověstným  dlaždičem nezadá.

„Ježíšikriste, kéž mě všichni svatí chrání pro smilování boží do prdele se sračkou takovou,“ jak občas říkávala babička Pat (tedy bez té poslední pasáže). Ale vážně – DO HAJZLU s tím ZHOVADILCEM ZJEBANÝM Sandorem A. Stattsmanem, a tím myslím nadobro!! Teď je ten tábor zavřený, Trevor a Kyle vysedávají celý den doma a nemají kurvadrát do čeho píchnout. A já si s tím musím poradit.
Lidé mi občas jemně naznačují, že bych možná měla o maličko míň pít, ale v takových chvílích, jako je tahle, naopak namítám, zdaleka ne tak jemně, že bych měla pít o hodně víc.
Ian Frazier, Deník sprosté matky, Praha 2013, s. 162.

Tak co? Zaujala vás ukázka? Přiznám se, že na začátku knihy mi to opravdu vtipné připadalo. Vážně jsem se od srdce zasmála. Ale s postupující dobou, s každou další stránkou, mi její reakce v podobě sprostých slov, navíc zdůrazněné velkými písmeny, začaly lehce vadit. Někdy i víc než jen lehce. V některých chvílích mi dokonce přišlo, že autor se až křečovitě snaží, aby pointa vyzněla vtipně.

Nechci v žádném případě říci, že kniha je špatná. Že bych ji nedoporučila přečíst. Čte se lehce, jazyk je srozumitelný, napsána je tak, aby se čtenář pobavil. Skutečně je úsměvná a místy dokonce velmi zábavná. Jen jsem se u ní neřehtala, jak mi bylo slibováno.

Knihu Deník sprosté matky vydalo  nakladatelství JOTA