Požehnáni ti, kdož žízní

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 10. 2013 3:00

Autor: Alena Oudová

Takové horko v Oslu snad ještě nezažili. Léto je v plném proudu, ale není to jen parno, co trápí inspektorku Hanne Wilhelmsenovou. Je to také nárůst kriminality, řada nevyřešených znásilnění a k tomu ony záhadné a nepochopitelné „sobotní masakry“ bez obětí.

Každá vražda je trnem v oku policejního inspektora. Ale co když je známo místo činu, co když je všude na místě činu spoustu krve, ale chybí oběť? Opakující se sobotní masakry dělají starosti nejen inspektorce Hanne Wilhelmsenové, ale také obyvatelstvu Osla, které není na takovou brutalitu a nárůst kriminality, jako o tomto parném létě, zvyklé.

Že je vám jméno Hanne Wilhelmsenové povědomé? Není divu. Bez nadsázky můžeme říci, že se ani tak neobjevuje na scéně, jako se na ni vrací. S norskou kriminalistkou jste se mohli setkat v rámci románu Slepá bohyně. Nyní čelí však deliktu mnohem závažnějšímu a brutálnějšímu. Během něj vyplouvají na povrch temné proudy lidských povah, kterými se, ač nevědomky, necháváme někdy strhnout a jednáme v aktuálním popudu se zatemněnou myslí, i když si to mnohdy nechceme připustit.

Hanne balancuje mezi svým profesním i osobním životem. Na pracovním stole se jí vrší složky nevyřešených případů, domů se vrací pozdě v noci, hlavu plnou následující soboty. Udeří zase? Co stojí za těmito masakry?

Anne Holtová odkrývá ve své knize záhadný případ, který se neliší od klasických detektivních příběhů. V podstatě by mohl být v tomto směru označen za tuctový, nicméně co jej vytrhuje z této řady je jeho vyvrcholení. Nemá smysl prozrazovat více, řekněme tedy jen, že závěr knihy i spletitého případu za to rozhodně stojí.

Holtová je jako autorka věcná. Dílo je strukturováno do jednolitých dní, čtenář tedy nemá šanci se v linii děje ztratit. Je využíváno více pohledů – jak pohledů policie, tak pohledu vraha, vypravěči se střídají, a tak čtenář nahlíží jakoby nenásilně do jejich myšlenek a utváří si vlastní názor na jednotlivé hrdiny příběhu, ať už kladné, nebo záporné.

Děj je předvídatelný, což ale v daném případě nevadí. Několik překvapivých momentů však kniha také skýtá, to jí ubrat nemůžeme. Díky členění na kratší kapitoly je možné od ní odejít, aniž by čtenář do dalšího dne ztratil povědomí o ději, jelikož každá kapitola je svým způsobem uzavřeným celkem.

Ukázka z knihy

Vyklouzla ze svého stínu a šátrala v objemné tažce plné oblečení po klíčích. Sledoval ji se zájmem, který jí, přísně vzato, měl připadnout nápadný. Jako kdyby se sám se sebou vsadil, jestli v tom nepořádku něco najde.
„Trpělivost přináší růže. Našla jste?“
Věnovala mu unavený úsměv. Na víc se nezmohla. Bylo příliš pozdě.
„Dívky jako vy by neměly pobíhat venku v tuto denní dobu,“ pokračoval, když odemykala dveře. Následoval ji dovnitř.
„Tak dobrou noc,“ řekl a zmizel nahoru po schodech.
Schránka byla prázdná. Necítila se příliš dobře, ačkoliv toho nevypila moc, jen několik piv, ale zakouřené lokály jí nesvědčily. Oči ji pálily a připadalo jí, jako by kontaktní čočky měla na bulvách pevně přilepené.
Celý dům už se uložil ke spánku, jen po nohama ji slabě duněl zvuk basů hlasité hudby kdesi v sousedství.
Na dveřích byly dva bezpečnostní zámky. Osamělá žena uprostřed města, opatrnosti není nikdy dost, domníval se otec a osobně je namontoval. Používala jen jeden. Otec je pesimista.
Teplá důvěrná vůně domova ji uvítala, když klopýtla přes práh. Už téměř prošla dveřmi, a v tom tam stál.
(HOLTOVÁ, Anne. Požehnáni ti, kdož žízní. Román s Hanne Wilhelmsenovou. Vyd. 1. Brno: Jota, 2013. s. 31. Nord krimi. ISBN 978-80-7462-320-2.)

Knihu Požehnáni ti, kdož žízní vydalo nakladatelství Jota