Už se sypou…

• 

Recenze

Vytvořeno 23. 10. 2013 3:00

Autor: Hana Moualla

Bílé křídové útesy v Doveru připomínající prostředí romantických filmů se zátiším - maják, sráz a všudypřítomný vítr, který dle potřeby hrdinku ofoukne… Jaké to je, když do takového prostředí stěhujete, píše Hana Parkánová-Whitton (spisovatelka, překladatelka a redaktorka) v knize Jak si vypěstovat na anglické zahrádce českého trpaslíka (poprvé vyšla v roce 2005 v Mladé Frontě). My dostali k recenzi její další vydání z roku 2013. Co přivedlo zralou ženu na anglický venkov? Jak probíhalo její smiřování s jinou kulturou? A proč se tolik bála kadeřnictví v Anglii?

 

Dalo by se říci, že jde o jeden z titulů, který bychom mohli použít pro přípravu na stěhování do zahraničí. Taková učebnice do předmětu „škola života“. Autorka vše popisuje s nadhledem a humorem, máloco ji vykolejí. Aby ne, když se v necelých padesáti letech vydává do cizí země a prožívá nový vztah. V textu se chytám několika milníků, třeba kavárny Slavie, nejmenovaného parfému (jehož název se v textu vyskytuje tolikrát, až je mi to divné) a Opory ve stáří. Řada českých krajanů by mohla při čtení textu souhlasně přikyvovat. Sezení na dvou židlích, sveřepá asimilace a práce pro dobrovolnická centra… Vše je reálně popsáno, text se čte dobře, plyne přirozeně od hrášku k pudinku a dále k navlhlým sušenkám a topinkám. Kniha popisuje autorčiny pocity při začleňování se v novém prostředí. Hana Parkánová-Whitton nezapomíná také zdůraznit pocity vůči vlasti.

„Do Číny? No ty ses úplně zbláznila!“ vyděsila se má matka. Nezapomenu nikdy na ten starostlivý výraz v jejích jindy veselých živých oříškově hnědých očích. „Před problémy tam neutečeš.“ V tom měla sice pravdu, nicméně Čína mi poskytla řadu úžasných poznatků. Jedním z nich bylo právě uvědomění si toho, že skutečný domov má člověk pouze mezi lidmi, které má rád a kteří milují jeho.“
(Parkánová-Whitton, H. Jak si vypěstovat na anglické zahrádce českého trpaslíka. Praha: Mladá fronta, 2013, str. 8-9)

Se zaujetím čtu informace o tom, jak probíhají společenské hry, čaje a výlety ženského spolku. Představuji si těžký červený samet překrývající ztmavlý masivní nábytek a odpočívám. Hana Parkánová-Whitton se v knize ani nelituje, ani nezurčí nadšením. Popisuje nový domov smířeně a s dávkou lásky, obdivuji její kuchařské umění, díky kterému zlepšuje životní naději důchodců uvyklých stravě nevalného vzhledu i chuti.

Autorka na str. 6 uvádí, že prožité události prošly tvůrčím procesem. Byla bych zvědavá, zda jsou například podivínští sousedé, Rusty a Speedy, výsledkem fabulace nebo se skutečně svíjejí bolestmi vedle autorčina plůtku s růžemi. Doverské útesy jsou prý symbolem stability Anglie. V současnosti se začaly bortit. Jde prý o přirozený proces rozpadající se křídy, ze které jsou tvořeny. Někteří se ale na toto tvrzení dívají skepticky. Co když jde o trest za nadutou postkoloniální politiku? Ať už je to tak nebo tak, autorka vykresluje Anglii v hezkých barvách, chutích i vůních. Čtenářské vjemy jsou kladné, bez velkých citových výbuchů. Ideální čtení pro chvíle volna. 

Knihu Jak si vypěstovat na anglickém venkově českého trpaslíka vydalo nakladatelství Mladá fronta