
V nakladatelství Academia vyšla další z autentických knih pojednávajících o krutém životě v koncentračním táboře. Tentokrát je jí titul Byl jsem Mengeleho asistentem od maďarského autora Nyiszli Miklóse.
Autor knihy, stejně jako všichni ostatní přeživší, kteří se rozhodli popsat hrůzu koncentračních táborů knižně, se snaží vylíčit svůj příběh co nejpřesněji.
Nyiszli Miklós byl jedním z mnoha, kteří se během druhé světové války ocitli i se svými známými a příbuznými v koncentračním táboře. Přestože tento člověk může hovořit o štěstí, že tábor přežil, smutné vzpomínky ho budou provázet do konce života.
Před deportací do koncentračního tábora pracoval jako patolog. Právě tyto kvalitní znalosti a zkušenosti mu během pobytu v táboře doslova zachránily život. Přihlásil se na výzvu „anděla smrti“, tedy doktora Josefa Mengeleho, který hledal pomocníka pro své experimenty s mrtvými lidskými těly.
Nyiszli prošel „přijímacími zkouškami“ úspěšně a Mengele si ho vybral jako osobního asistenta. Doktor byl se svým novým asistentem spokojen, asistent si tedy postupem času získal doktorovu důvěru a s tím spojenou větší volnost pro svou práci. Autorovi knihy se díky této prominentní pozici dostávalo poměrně hodně spánku i jídla, stejně jako cigaret a občas také alkoholu. Ani všechny tyto výhody ale nemohly nikdy zlehčit ten pocit špíny a viny, když viděl, za jakých okolností umírali lidé, které on poté pitval.
Kniha přináší otřesné svědectví o praktikách, které byly v táboře na denním pořádku. Doktor Mengele je právem považován za jednoho z nejhorších charakterů druhé světové války.
Příběh je velmi čtivý, kniha se dá přečíst jedním dechem. Přesto ji doporučuji pouze silnějším povahám, protože vyvolává dost často pocit smutku a deprese. Rozhodně bych nedoporučovala tuto knihu někomu, kdo s literaturou týkající se koncentračních táborů ještě nemá žádné zkušenosti.
Ukázka z knihy:
„Vtom ke mně vpadne velitel plynového komanda a vzrušeně mi sděluje, že při oddělování mrtvých našli na dně té hromady živou ženu. (…) Muži z komanda stojí kolem celí rozčilení. To se při jejich strašlivé práci ještě nestalo! Uvolníme hýbající se tělo ze sevření hromady mrtvol. Beru lehounkou dívenku do náruče a přenáším ji do místnosti vedle plynové komory, která obvykle slouží mužům komanda jako oblékárna, tady ji položím na lavici. (…) Čtvrt hodiny poté dívku vyprovodili, lépe řečeno vynesli nahoru do předsálí spalovny a tam ji nikoli Mussfeld, ale někdo jiný, koho za sebe poslal, popravil ranou do týla.“
(NYISZLI, Miklós. Byl jsem Mengeleho asistentem. Praha: Academia, 2012.)
Knihu Byl jsem Mengeleho asistentem vydalo nakladatelství Academia