Historická gangsterka

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 12. 2013 2:00

Autor: Lenka Martinková

Kdo by neznal jméno Lucrezie Borgii, dcery papeže Alexandra VI.? Kým vlastně byla? Poslušnou dcerou oddanou rodině, milující manželkou, nebo neohroženou hrdinkou, které si šla za svým cílem i přes nepřízeň osudu? Na něco z toho možná najdete odpověď v románu M. G. Scarsbrooka Lucrezia Borgia – dcera ďábla vydaného nedávno v Alpressu.

Děj začíná událostmi, které předcházely Lucreziině svatbě s Alfonsem Aragonským. Sňatek papeži zajistil nové spojence, jde tedy o dokonalou politickou akci. Ve stejnou dobu tragicky umírá Lucreziin bratr Juan a Cesar má záhadné narážky – jeho setra prý nezná veškerá tajemství rodiny a může být vlastně docela ráda. Co to má znamenat? Cesar toto tajemství ovšem náhodou prozradí a Lucrezia zjistí, že zprávy o vrazích z jejího rodu jsou možná pravdivé. A pokud ne, pravdou se stanou co nevidět. Jak se snadněji zbavit nepřátel než pomocí jedu? Jak by se jako správná manželka měla zachovat, když zjistí, že někdo jejímu muži usiluje o život? Na čí stranu se postaví?

V ději najdeme především historicky doložené postavy. Bez mladé Lucrezie by příběh samozřejmě nemohl vzniknout. I papež Alexandr VI. tu má svou významnou roli a neméně podstatný je také Cesar. Později se setkává ještě s Machiavellim, autorem slavného Vladaře. Za epizodní postavy můžeme považovat už zmíněného Juana, dalšího ze tří papežových dětí, Lucreziinu věrnou služebnou a manželku Cesara. Většinu z těchto postav čeká smrt, ať už proto, že jsou nepřátelé rodiny, nebo protože o ní vědí příliš, a jsou jí tak nebezpeční.

Jedinou možností, jak může Lucrezia změnit manželův osud, je útěk na panství jeho přívrženců. Plány jsou to dokonalé, přesto se z Vatikánu a Říma vůbec nedostanou. Na první pohled se nezdá, že by se tu dal objevit dostatek zajímavých míst vhodných pro tak velkolepý příběh. Opak je však pravdou, honosná Rezidence Borgiů se střídá se starověkými památkami a chudinskými čtvrtěmi.

Občas se zdá, že si autor ukousl příliš velké sousto. Kniha je obdivuhodně nevyvážená – na několika stranách působí, jako by ji psal zkušený autor-mistr historických románů, ale vzápětí knihu předá méně zkušenému kolegovi a nechá ho v příběhu pokračovat. Čtenáře to odrazuje od dalšího čtení, ale kdo vydrží, je odměněn propracovaným závěrem plným citů, lásky, oddanosti a přátelství, který na román vrhá naprosto jiné světlo. Právě tady více než kde jinde platí, že konec dobrý, všechno dobré.

Ukázka z knihy:

„Pousmála jsem se. ,Chceš se sejít s nějakou kurtizánou? Pověz mi, proč dnes večer skrýváš svou pohlednou tvář?´
,Už není pohledná,´ odpověděl s těžkým povzdechem.
,Proč ne? Nerozumím.´
,Mám syfilidu.´
(…) ,Ne, Cesare, nemáš ji. Neztratím svého bratra, ne už zase. Nemůžeš ji mít, slyšíš?´
(…)
,Snáším to docela dobře. Vřídky se objevují a zase mizí, bolest se dá zmírnit vínem a octem. Není to až tak zlé,´ hlas se mu nezvykle rozechvěl. ,Ale můj obličej…´“
(SCARSBROOK, Mathew Graham. Lucrezia Borgia – dcera ďábla. Frýdek-Místek: Alpress, 2013. s. 126.)

Knihu Lucrezia Borgia – dcera ďábla vydalo nakladatelství Alpress