Slyšíte tlukot křídel smrti? To se blíží anděl smrti

• 

Recenze

Vytvořeno 10. 1. 2014 2:00

Autor: Lenka Krausová

Pomalu, ale jistě se začínají objevovat závěrečné díly trilogií, které jsem měla, resp. stále mám rozečtené. Přede mnou leží závěrečný svazek postapokalyptické série, lépe řečeno příběhu, jenž se odehrává kdesi mezi dvěma katastrofami. První díl vyšel před neuvěřitelnými třemi lety, dvojka pak přede dvěma. Je více než pravděpodobné, že mnozí čtenáři si nevybaví veškeré podrobnosti, aby mohli bez obav pokračovat v dalším čtení. Zdali na tuto skutečnost pamatoval i autor Paul Hoffman, se záhy dozvíte. Je na čase představit Tlukot křídel smrti, knihu, jež vydalo v první polovině listopadu nakladatelství Knižní klub.

 

Pokud jste byli přesvědčení, že obavy ohledně připomenutí děje jsou zbytečné, měli jste pravdu. Paul Hoffman to udělal bravurně. Příběh odstartoval krátkou zprávou anomistky v kyperském ústavu, kam byl odvezen Thomas Cale, ústřední postava trojdílné fantasy. V této zprávě je opravdu stručně shrnuto vše nutné. A protože se jedná o slova ošetřující ženy, zjistíte, že je Cale považován za pacienta s absurdními představami a jeho megalomanství nepůjde vyléčit ještě pár let.

Sám Cale se z ústavu nikam nehrne. Nemoc, která jej sužuje, mu totiž sebrala veškerou sílu, jíž vládl a díky které se mohl postavit beze strachu komukoli. Teď je z něj obyčejný chlapec s tmavými kruhy pod očima vyžadující až šestnáct hodin spánku denně. Thomasův zdravotní stav sledují jeho „přátelé“ (uvozovky jsou na místě, protože Cale nepovažuje za svého přítele nikoho) z Leedsu, kde se odehrává převážná většina dění. Nejsou ale jediní, kdo se o anděla smrti zajímají. Jeho utajený pobyt sponzoruje Zaječí Kotě, muž mající pod palcem celý Leeds, a v neposlední řadě se ho snaží najít dvojice nájemných vrahů, které vyslal Bosco. Kdysi nejvyšší vykupitel se šikovnými intrikami stal papežem. Prohlásil, že udržení míru je priorita, realita je však samozřejmě odlišná. Válka se nezadržitelně blíží a vše nasvědčuje tomu, že zvítězí vykupitelé. Jejich počet převyšuje královské vojsko až o tisíce a po jedné drtivé prohře z královských zbude ubohé minimum předznamenávající konec. Opravdu? Copak neexistuje žádná naděje? Možná ji nabízí právě Thomas Cale. Zdá se, že mladík, jemuž bylo odjakživa vštěpováno, že jeho životním posláním je sprovodit lidstvo z povrchu zemského, se postaví na stranu dobra. Nebo se mýlím? Přece Calova duše je skrz naskrz zkažená a baží po utrpení druhých. A třeba se mýlím teď…

Nezbývá nic jiného než se začíst mezi řádky a zjistit, kde je pravda. Kniha je poutavá a čtivá, snad nejpoutavější ze všech tří dílů, což pravděpodobně způsobuje větší míra přímé řeči. Ano, i zde jsem narazila na nudnější pasáže, ale není jich zdaleka tolik. Objevují se vulgarismy, které knize dodávají správný „šmak“. A co jsem si u Paula Hoffmana zamilovala jsou jeho dokonalé slovní obraty.

Život je jako jezírko, do kterého zahálčivé děcko hodí oblázek, a z místa jeho dopadu se pak kolem dokola šíří vlnky. Omyl. Život je vodní proud, ale žádný veletok, jen docela obyčejná bezvýznamná říčka plná obvyklých spodních proudů, peřejí a nicotných vírů.
(HOFFMAN, Paul. Tlukot křídel smrti. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013, 510 s. ISBN 978-80-242-4241-5. Str. 62)

Mimo tyto potěšující úseky autor neopomněl na humor, sexuální zkušenosti hlavního hrdiny, osudy lidí Calovi blízkých a nějakou dobu čtenář sleduje cestu jednoho kmene mohutného dubu. Ne, to není vtip a vězte, že i strom dokáže zaujmout důležitou pozici. Na úplný závěr neopomenu zmínit, že se Tlukot křídel smrti nedočkal medializace. I druhý svazek Čtyři poslední věci prošel téměř bez povšimnutí a velké propagace se tedy dočkal pouze první díl Levá ruka boží. Na jednu stranu nepochopitelné, kam se poděl ten zájem a propagace, na druhou stranu jsem tomu ráda, neboť u jedničky po přečtení nastala studená sprcha po zjištění, že nic nebylo tak úchvatné, jak reklama slibovala.

Celkově hodnotím trilogii kladně. Ačkoli se nejedná o dech beroucí četbu, jakou bych čekala, své mnohem více nadšené čtenáře si najde. Mně se četlo relativně svižně – až na již zmíněné nudné pasáže – a ani o překvapivé momenty Paul Hoffman čtenáře neochudil.

Ukázka z knihy:
Rozběhl se – jedna vteřina, půl druhé, dvě vteřiny, a pak ho zasáhla strašlivá rána do spánku, když se Trevor Lugavoj, který čekal hned na opačném okraji zářícího pruhu, vztyčil a udeřil ho těžkým koncem kuše. Calovi by byl v jeho zuboženém stavu stačil mnohem lehčí úder; sesypal se k zemi jako pytel brambor a zůstal zhroucený ležet zády k soše Hemmy z Gurku.
11
Lugavoj vytáhl dlouhý nůž, druhou rukou sáhl dolů a strhl Calovi závoj z hlavy, aby se ubezpečil, že zabije tu správnou osobu.
„Thomas Cale?“ zeptal se.
„V životě jsem o něm neslyšel,“ zašeptal Cale. Lugavoj, který byl levák, se rozpřáhl dlouhým nožem a vyrazil proti Calovi.
(HOFFMAN, Paul. Tlukot křídel smrti. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013, 510 s. ISBN 978-80-242-4241-5. Str. 121-122)

Knihu Tlukot křídel smrti vydalo nakladatelství Knižní klub