Botanik žasne

• 

Recenze

Vytvořeno 20. 2. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Co vše se dá představit pod titulem knihy Dobrodružství botaniky? Nebezpečné cesty do vzdálených míst, pralesy plné jedovatých hadů, podivné zvuky džungle i válečný pokřik domorodých kmenů, které má odvážný botanik v patách, když se prodírá hustou vegetací se vzácnými úlovky v náručí. Nebo naopak – dobrodružství může prožívat i vědec za pracovním stolem či v bezpečí svého skleníku, když se snaží určit neznámý druh rostliny a udržet ji při životě ve své sbírce. Kniha Dory Dutkové Papaver: dobrodružství botaniky však čtenáři představuje zcela jiný svět.

 

Dora Dutková je známá především jako výtvarnice, která knihy spíš ilustruje, než je sama píše. S jejím jménem jsme se mohli setkat například v knížce Jura a lama, jejíž autorkou je Markéta Pilátová (recenze zde), ale i mnohých jiných. Za zmínku stojí například Jůla a Hmýza Sylvy Fischerové. Dora Dutková se však věnuje i autorské tvorbě. Dětem je určena její kniha Vytahaný Koblih o nesnázích plyšového medvěda Kobliha.

Také její nové dílo Papaver: dobrodružství botaniky můžeme řadit mezi ty autorské, přestože se nás sama autorka snaží znejistit tím, že před svým jménem používá označení (ed.) a ujímá se tak fiktivní role editorky. Zmateni však budeme pouze do chvíle, než knihu otevřeme a začteme se do ní. Můžeme však, pokud je nám to milé, hru přijmout a pokračovat v ní. A skutečně, je to pouhá hra a čtenář to musí, pokud si chce dílo Dory Dutkové vychutnat, akceptovat.

Přestože v závěru knihy nalezneme rejstřík s názvy rostlin a také jmenný seznam, není text koncipovaný jako encyklopedie. Každý článek je sice nějaké rostlině věnovaný, nejde vesměs o jejich popis, ale o jakousi zajímavost, která se s ní pojí. A protože podtitul Dobrodružství botaniky platí, jde zpravidla o objevy těchto zástupců flóry nebo o zjištění jejich podivuhodných vlastností.

Již u prvních textů si však čtenář uvědomí, že Dora Dutková není botanikem amatérem, tím méně profesionálem, a to, co do své knihy vložila, je její výtvarný talent a záliba v mystifikaci. Jména rostlin jsou částečně vymyšlená, částečně zkombinovaná z různých druhů, jejich vlastnosti jsou, jak jsem se zmínil, podivuhodné, ne však pravdivé, a obrázky, které jsou k článkům připojeny, nám také nepomohou při jejich hledání a sběru.

Podobně autorka zachází se jmény postav, vystupujících v jejich textech. Některá z nich jsou skutečná, zastávají však jinou roli, jiná jsou zcela vymyšlená. Pro následující článek si Dora Dutková vypůjčila jméno význačného japonského literáta Sóseki Nacumeho. Samozřejmě nepředpokládám, že by v celém Japonsku žil jen jeden člověk tohoto jména.

První den opravovali batyskaf. Druhý den taky. Třetí den si Jasunari skřípl předloktí mezi dva kovové pláty kryjící motor a nemohl se na dalších opravách podílet. Byl to jeden ze dvou dělníků ve skupině. Šance na úspěšné dokončení expedice klesly o padesát procent, ale nikdo to nahlas nezmínil. Naopak se zdálo, že morálka stoupá. Sóseki Nacume nepřetržitě žertoval a ostatní se k němu přidávali, jako by teď už týdenní časový skluz neexistoval. Možná to byla intuice, protože hned další ráno motor jako zázrakem naskočil a batyskaf mohl pod hladinu. Tentokrát se skvělým výsledkem. Ochotské moře odhalilo své tajemství. [1]

Knížka Papaver: dobrodružství botaniky je výtvarně velmi zajímavá a svým absurdním obsahem vnáší humor do tak suché vědy, jakou se může botanika jevit. Prokazuje jí pramálo úcty a v konečném důsledku je zcela lhostejné, jsou-li rostliny skutečné či výplodem autorčiny fantazie a zda se články o lidech s nimi spojených zakládají na pravdě. Čtenář se nad nimi stejně může zasnít, protože většina skutečných dobrodružství se stejně rodí v něčí hlavě. Je dobře, že se na knižním trhu může v současné době objevit titul tak málo seriózní a přitom tak umělecky přitažlivý.

[1] Papaver: dobrodružství botaniky. Vyd. 1. Editor Dora Dutková. Praha: Argo, 2013, 64 s. ISBN 978-80-257-0954-2. Str.44