Recenze: Knihy pro dospělé
Tento královéhradecký rodák žijící v současné době v Belgii nás podle medailonku na přebalu hodlá překvapit užasnou dikcí a citem pro jazyk. To podle svého subjektivního hodnocení sice zpochybňuji, protože pod honosným pojmem „jazykový cit“ si představím něco více ladného a elegantního nebo alespoň libozvučného či netypického, nicméně mne sbírka přesto nadchla – a to z hlediska tématiky a formy.
Celá básnická sbírka totiž parafrázuje a zajímavým způsobem převypráví řeckou mytologii a antické legendy. Setkáme se zde s postavami jako: Minotauros, Sisyfos, Ares, Dionýsos, Antigona, Prométheus, Achilles a s mnoha dalšími známými mýtickými persónami – což oceňuji jako velmi dobrý námět pro poetickou sbírku.
Možná je trochu na škodu, že název
Lekce etiky a zpěvu nevypovídá o obsahovém zaměření, osobně mě v regálu s knihami nijak nepřitáhl a nechybělo mnoho, abych si sbírky ani nevšiml. Na druhou stranu o to větší překvapení pro mě bylo, co jsem nalezl uvnitř. Titul
Lekce etiky a zpěvu totiž dává smysl až po přečtení celého dílka.

Co ale vyzdvihuji možná ještě více, je různorodost forem, kterými jsou jednotlivé básně psány. Setkáme se jak s krátkými a údernými verši, tak s květnatou veršovou mozaikou. Potěší nás nejen vtipná a nečekaná epická zpracování, ale i malebné lyrické pasáže. Stejně tak i počet, délka a rozložení slok se u jednotlivých básní liší, což je velmi potěšující a nestereotypní. Dále náš poetický hlad nasytí střídání volného verše s nepravidelným i opakujícím se rýmem. Rytmus je víceméně nepravidelný a daktylotrochejský – na tomto by se možná ještě dalo zapracovat, ovšem absenci strojového rytmu nevytýkám, ba naopak by básně možná pozbyly vitální rubato.
Zejména mě nadchly grafické variace v básních Ares, Zeus a Orestes. Každá básnička je takový svůj originál a vy se při čtení nemůžete dočkat, co bude následovat dále. A to jsem se ještě ani nezmínil, že se jedná o autorovu prvotinu!
Dalším plusem jsou ilustrace kreslířky Olgy Hankové. Na první pohled mi sice přišly trochu narychlo kreslené, až infantilně nepropracované, přesto musím uznat, že mají něco do sebe, z uměleckého hlediska na nás hovoří a hlavně zajímavým způsobem zasahují přímo do básní, rámují je nebo obeplouvají. Dobrý nápad.
Celkově se jedná o povedenou nadprůměrnou sbírku, která stojí za povšimnutí. Můžete se přesvědčit sami při čtení následující ukázky básně, v níž spartský král Meneláos vysvětluje krásce Heleně, že v celé trójské válce v žádném případě nešlo o její věhlasnou nádheru, ale všechno byla jen politika a cesta k moci a bohatství. Přesto se na konci básně doznává, že sní o její vůni, takže mu není tak lhostejná, jak sám tvrdí.
MenelaosCopak ses dočista zbláznila?
Teď není na žádný hlouposti čas.
Zkus trochu přemejšlet, má milá,
myslíš si, že tady fakt každém z nás
riskoval krk pro tvý svůdný rty?
Že jsme tu cedili krev deset let,
jen abys mohla zas do Sparty?
Vždyť všichni věděli, kdo koho sved –
jakýpak pohádky s únosem!
Ne, tady běželo o mnohem víc:
o politiku, což ty ovšem
nechápeš. Nechápeš naprosto nic,
takže teď pořádně poslouchej:
Bylas všem fuk! Máš jen hezounkej ksicht.
Jenže dál patříš mně, i kdyžs prej
chrápala po něm i s dalšíma z nich.
Patříš mně – já Řeky zburcoval;
Slíbil jim zlato a slávu. Co však
dělat teď, když nikdo nevyhrál?
Slavní jsou mrtví a doutnající vrak
kobyly uprostřed rozvalin
řehtá se nad naší ubohou žní.
A ty mi nejspíš chceš zahnat splín
tím, že se ztratíš. Prý jen na pár dní!
Kdepak, ty už se pak nevrátíš…
Já si však od tebe nenechám vzít
i tohle vítězství. To tě spíš
probodnu. Snad aspoň přestanu mít
každou noc ty tvý sny. Přestanu snít
o tom, jak voníš, když spíš.