Hledání sebe sama

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 3. 2014 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

Když se vám zhroutí svět, je nesmírně obtížné jej znovu postavit. Potýkáte s pochybnostmi o sobě samých, nejen o svých schopnostech, nýbrž i o možnostech. Tápete v tmách. A máte-li za této situace vychovávat pubertální dceru, dostáváte každý den nový životní kopanec. Hlavní hrdinka románu Kristin Harmel Sladké zapomínání stojí na nejdůležitější křižovatce svého života a je jen na ní, kudy se vydá. Nebo ne?

Hope je třicet šest let, dle svého mínění nechala svá nejlepší léta dávno za sebou a nikdy jich plně nevyužila. Střídavě se s bývalým manželem stará o patnáctiletou dceru, která svou matku pochopitelně nenávidí. Musí vést rodinnou pekárnu, splácet hypotéku na matčin dům a potýkat se s babiččinou nemocí. Na jednu ženu více než těžké břímě. Pere se nejen s exmanželem a splátkovým kalendářem, ale především sama se sebou. S otázkami, které jí nedávají spát. Je skutečně tolik neschopná, aby pekárnu nezachránila? Je tak příšerná matka, jak tvrdí její dcera? Má vůbec právo na štěstí?

Přestože je její babičce Rose přes osmdesát a trpí počáteční fází Alzheimera, nemůže se na trápení své milované vnučky dívat. Obzvlášť když ví, že všechno je její chyba. Od svých osmnácti let zpackala, co se jen dalo. Svého manžela nikdy nemilovala tolik, kolik si zasloužil. Dceři Josephine nedokázala být matkou, jakou potřebovala. Své srdce obrnila proti další bolesti tím, že ho zamkla na sedm západů. Ale měla k tomu své důvody. To, co před mnoha lety prožila, ji prakticky ochromilo. Nikdy však o své minulosti nemluvila. Přesto teď ví, že Hope ji musí pochopit. Dokud je čas. Jinak se z bludného kruhu nikdy nevymotá.

„A tak dopoledne strávila tím, že všechno co nejlépe sepsala a sestavila do dopisu adresovaného své vnučce. Jednoho dne si to Hope přečte a pochopí. Ale teď ještě ne. Pořád ještě kousky chyběly. Když Rose krátce před obědem zalepovala obálku, připadala si prázdná a smutná, jako by právě uzavírala kousek sebe. A svým způsobem, pomyslela si, to opravdu tak bylo.
Pečlivě připojila adresu Thomase Evanse, advokáta, který sepsal její závěť, a požádala jednu ze sester, aby na dopis nalepila známku a odeslala ho. Pak se znovu posadila a napsala seznam, každé jméno pečlivě a jasně poskládala z velkých tiskacích písmen, přestože se jí třásly ruce.“ [1]

Citlivě napsaná kniha vás provede nelehkým životem obou hlavních aktérek, díky čemuž se podíváte třeba do Francie. Před více než sedmdesáti lety. Jsou traumata, která s sebou vlečete celým životem a zážitek druhé světové války mezi ně nepochybně patří. Paříž v roce 1942 zmítaná pod vládou nacistického Německa nebyla místem, kde by člověk chtěl žít. Ale někdo musel…

Román Sladké zapomínání je krásně, jemně a umně napsaný. Spolu s Hope budete objevovat střípky rodinné historie a dávno zasutých vzpomínek. Díky autorčině pisatelské zručnosti přijdou chvíle, kdy se vám sevře hrdlo nad osudy Roseiny rodiny, a stejně jako Hope budete odmítat věřit, že se to skutečně mohlo stát. Díky Roseiným vzpomínkám se dotknete minulosti, jež člověka tvoří více, než by si sám přál. Sladké zapomínání je nenásilným připomenutím doby, na niž bychom neměli zapomínat, byť bychom si to někdy z celého srdce přáli.

[1] HARMEL, Kristin. Sladké zapomínání. Praha: Motto, 2013. s. 76-77.ISBN 978-80-7246-744-0.