Čtení tohoto textu nepodporuje hlad v Africe ani nikde jinde na světě či ve vesmíru

• 

Recenze

Vytvořeno 13. 6. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Nejradši mám…víš, jak se ten chlap postaví nad tu…no, nad tamtu a teď vytasí kolt a řekne…ne, to bych ti toho moc prozradil, to si prostě musíš přečíst. Je to úplně nádherná knížka. Nebo tahle, hele…von se jako dostane do divočiny, úplně náhodou, no nevěřil bys, teď tam potká vlky a opice a medvěda a hele a hada, no jak moje stehno byl tlustej a teď se v tom všem mele jak v pračce a nakonec se ožení. Nebo jenom zamiluje? To je jedno. Knížka, kterou by měli tesat do mramoru, jak je zásadní…Člověk, který se nechal unést písmeny, je člověk ztracený. Utopený v hrozivé spoustě osudů a příběhů a informací a zásadních promluv do duše a humoru a lásek a podobného neřádstva. Člověk, zahnisaný do četby knih, je člověk šťastný. Musí být, jinak by nečetl. Martin Patřičný si splnil čtenářův sen. Sepsal a vydal knihu, kde se kultivovaně a s humorem křičí – hele, a tuhle jsi čet? No tak tos o hodně přišel, holenku, tady ji máš a čti. Kniha se jmenuje Patřičná čítanka a je zahloubána do prazvláštních ukázek a doporučení.

Můj vkus se s vkusem pana Patřičného míjel asi v sedmdesáti procentech. Což je báječné. Při čtení a pročítání ozývaly se z mé strany výkřiky typu – Kriste pane, proč tam dal tohle?!? Ježíš, a proč tam tohle nedal?!? – které volaly po jediném, po vlastní čítance, která by referovala o zásadních dílech z mého pohledu, protože pohled jiného čtenáře je vždycky pokroucen tím, čím je deformován celý svět. Pohled každého jednotlivého člověka na jiného jednotlivého člověka je totiž vždy zkroucen pohledem právě každého jednotlivého člověka. Také se mi předchozí věta nějak nezdá, ale co už.
Nuže, akce čistě popisná.

Martin Patřičný má rád ženy, knihy a dřevo. Jistě toho má rád o dost víc, ale tyto tři položky u něho rázně vítězí, jak je přiznáno o autorovi na mnoha místech. Na své čítance pracoval nesystematicky několik let. Byla to, jak předpokládám, zábava. Hledat ve své čtenářské historii díla, o kterých je možné říct – ale tohle, to si musíš přečíst –, hledat v nich to podstatné a pracně to vypsat. Pokusit se skutečně zaujmout další lidi, tak, aby si řekli – no to nezní ale vůbec špatně, kam jsem založil tu průkazku do knihovny. Řekne-li se čítanka, vysvitne před člověkem jako zářivka na operačním sálu zhnusená učitelka za katedrou a povinně nudné čtení o Kopčemovi. A přitom jsou Lovci mamutů kniha nanejvýš „nenudná“.

V podobném duchu, v jakém se nese Patřičná čítanka, by se měly nést všechny školní čítanky. Zábavně, tak, aby nalákaly, aby nenudily, aby vykřikly na žáky – čti, neleň, čti, bude ti to k něčemu. Martin Patřičný ve své čítance nepřednáší úzkoprse o literatuře, která má hodnotu, smysl, která něco dá a něco vezme a neptá se, ale prostě činí. Martin Patřičný ji do čítanky vžívá. Co si pod pojmem „vžívá“ představit? Hlubokou lásku k tomu, o čem mluví, a neexistenci biče Ministerstva školství, které by čítanku mělo schválit do škol. Martin Patřičný si dovoluje být nekorektní, vodí se za ruku s drzostí a literárními kusy, které by do oficiálních čítanek proniknout nemohly a přesto by proniknout měly. Autor nepíše o spisovatelích v mrtvých datech narození a úmrtí, ale ve výronu nadšeného křiku. Ukazuje čtenářům vášeň, s níž lze milovat právě jen literaturu.

Možná že někdy, v daleké budoucnosti, se Ministerstvo školství uvolí a přestane svěřené žáky od literatury odpuzovat, ale přitahovat. Čítanka ve stylu Martina Patřičného by neodpudila snad nikoho, a přitom by přitáhla davy. Text statečně obkružují koláže, které stvořil sám autor. Někdy tematické, někdy jen pro ten vtip vlepené do stránky. Jedno s druhým dají dohromady celek.

Autor si čítanku rozdělil na několik pododdílů. Jeden se věnuje výhradně začátkům čtení, Vinnetouovi a třem mušketýrům. Další se vrhá na postavy žen v knihách. Další vypisuje vybrané začátky knih, jinde zase povedené konce knih. Autor si rozdělil spisovatele dle národností. A další. Ve všech je k vidění příjemný humor a nadsázka. Žádné povely typu – lehni, mlč, poslouchej, neremcej – ale napřažená ruka, která zve k procházce světem knížek.

Samozřejmě, nejedná se o tradiční čítanku. Martin Patřičný předkládá vášeň, ne učivo. V tom je sakra rozdíl. Ale stejně, hned z fleku bych dodal dalších dvacet knížek, které v čítance chyběly, dalších dvacet výpisků a ukázek.

PATŘIČNÝ, Martin. Patřičná čítanka. Vyd. 1. Praha. Jonathan Livingston, 2014, 300 s. ISBN 978-80-87835-35-7.