
Tento humoristický román Zdeňka Jirotky mám ráda a také se ráda se tu a tam k němu vracím, protože Jirotkův jazyk, nadhled a smysl pro humor mi vždy dokážou osvěžit den – byť by bylo pod mrakem. Co ale napsat o titulu, který zná u nás i nečtenář díky nedostižnému televiznímu seriálu a řadě audionahrávek. Vždyť řekne-li se Saturnin, snad každý okamžitě před sebou vidí Oldřicha Víznera. Nutno podotknout, že obsazení jednotlivých rolí se v seriálu opravdu podařilo. Málokdy televizní postavy tak dokonale zapadnou do literární předlohy.
Trošku si zopakujme: Mladý džentlmen si pořídil sluhu, pro kterého nic není nemožné a má svébytný smysl pro dramatično i péči o svého pána. Pro toho je ochoten udělat cokoli. Ostatním vykládá o jeho chrabrosti a pečlivě mu servíruje jedno překvapení za druhým. Pak je tu otravná teta Kateřina, která žvaní, vypouští do ovzduší jedno přísloví za druhým a je tím příslovečně odpuzující, za ní se jako dým táhne její osmnáctiletý synek, jenž by se rád prosadil na poli milostném, prosazení se na poli pracovním nějak neplánuje. Všem eskapádám sekunduje ironizující doktor Vlach, rošťáctvím potrefený dědeček, o jehož dědictví se jedná, a přihlíží krásná slečna Barbora. To vše promícháno, propleteno a vypointováno vytváří pěkné letní nestárnoucí čtení. Lehké a přitom neskutečně poučné a moudré. Především ve výkladech doktora Vlacha nacházíme nadčasovou moudrost, která jako kdyby komentovala současné dění. Zdeněk Jirotka tak dokazuje, že je humoristou s velkým rozhledem a pohledem do budoucnosti, a zároveň dotvrzuje, že se lidi nemění, tedy v podstatě.
Suma sumárum: pokud neznáte Saturnina, o mnoho jste přišli – napravit to můžete čtením, posloucháním nebo koukáním, ale napravit byste to měli rozhodně!
JIROTKA, Zdeněk. Saturnin. 29. vydání, v nakladatelství Šulc – Švarc 10. Praha: Šulc – Švarc, 2014, 208 s. ISBN 978-80-7244-316-1.