Vykupitel duší

• 

Recenze

Vytvořeno 16. 10. 2014 3:00

Autor: Hana Moualla

Vykupitel duší je knižní prvotina slovenské autorky Ivety Pačutové (Knihovnice.cz, 2014). Přeložil Miroslav Zelinský a komerčně jde v ČR o velmi dobře prodávaný titul. Námětově se blíží vesnickému dramatu zasazenému do neznámé krajiny (do 19. století) pod Tatrami, kde jsou lidé ovládáni klepy, ale kde také působí osvětový farář, který spoustu mezilidských problémů umí vyřešit smírem. Okouzlující příběh doplněný fantaskním prvkem vám jistě učaruje. Kdo je onen cizinec s fialovýma očima? A jak ovládá životy ostatních?

Mohli bychom říci, že prvek jakéhosi démona by se mohl jevit poměrně nereálným. Autorka s ním ale šetří. Záhadná síla, od které se odvíjí osudy tajemné ženy, jež porodí jeho dítě, se v příběhu objevuje jen v několika dobře zvolených úsecích. Čtenář tak nemůže získat pocit, že jde o něco neskutečného. Spíše vyvolá pocit určitého mrazení, které většina z nás zná. Přemýšlela jsem, zda tento prvek připomíná strážného anděla, anděla posledního soudu, smrt, nebo jakousi energii, která nemá vlastní pocity (ani kladné, ani záporné). Zůstala jsem v napětí, protože se mi to nepodařilo přesně specifikovat. Vlastně mi to hodně připomenulo pocity, které mívám, když mne bouřka zastihne na nechráněném opuštěném místě.

Za bouře přichází do vesnice žena s novorozenětem, zmučená vypětím a strachem. Své dceři Róze přenechává jen malinkou růžičku na řetízku a dar, kterým je jakési prozření. Róza vidí do lidí tak dobře, jako do skla. Má veliké štěstí, že se dostává do rodiny Hany Halajové, statečné ženy a matky dvou silných synů, Matěje a Imra. Pod Ostrým vrchem se rozehrává příběh, kterému lze uvěřit tak snadno, jak snadno dýcháme. Závist, lakota, sociální vyloučení, touha a ironie osudu. Tohle všechno v knize Vykupitel duší nalézáme. Výborně zvolené obraty - např.: voněla mu mlékem, sluncem, senem a medem, dávají příběhu „šťávu“.

Vilo, Zuna, Julka, Ida, Dano, Jolana - tihle všichni se mi vybaví, kdykoliv knihu přerovnávám v knihovničce. Skvěle zpracované postavy, spád a snad i naděje v určité mizérii, to mohou být důvody, proč čtu se zatajeným dechem, se zvědavostí. Kniha, u které rádi pochrupkáte něco dobrého, protože vám připomene napínavé čtení z vašich studentských let. Příběh, který ožívá barvami Tater, charaktery lidí, které znáte třeba z návštěv babiččiny chaty, či chalupy. Jiné, než Žítkovské bohyně, ale stejně kvalitní. Napínavé až do poslední stránky.

Autorce tleskám. Už dlouho jsem se tak dobře nezačetla, už dlouho jsem neměla pocit, že neexistuje nic kromě mé knihy. Kniha, se kterou jsem usínala a těšila se na konec dne, abych se k ní opět vrátila. Svoji část chvály si zaslouží také překladatel, protože děj odsýpá, vše je tak, jak to u dobrého titulu má být - spád, napětí, rozechvění, laskavost k chybám postav, bytí součástí děje... Už teď se těším na další knihu Ivety Pačutové. A pokud narazíte na další překlady Miroslava Zelinského, prosím, napište mi do redakce. Ráda si rozšířím obzory.

PAČUTOVÁ, Iveta. Vykupitel duší. Vyd. 1. Praha: Knihovnice.cz, 2014, 365 s. ISBN 978-80-87362-06-8.