
Jodi Picoultová ve svém novém románu Vypravěčka rozehrává silné příběhy hned několika postav. Každá z nich má svoji vlastní kapitolu a na příběh se tak čtenář dívá její optikou. Proto také ví více informací než sami hrdinové. Velký prostor dostává Sage, mladá žena, která se nemůže smířit se smrtí matky, která zemřela při autonehodě, Sage si z této nehody odnesla jizvy na obličeji i na duši. Vyhýbá se lidem, pracuje v noci jako pekařka, trestá sama sebe a nevěří, že si zaslouží lásku. Kvůli svým problémům dochází do podpůrné skupiny, kde se setká s pětadevadesátiletým Josefem. Josefovi zemřela žena a jediné, co mu na světě zůstalo, je jeho fenka. Sage a Josef jsou protikladná dvojice, přesto se z nich stanou přátelé, Josef učí Sage hrát šachy, Sage peče pro Josefovu fenku psí keksy. Svěřují si svá trápení. Zkrátka přátelé. Až do okamžiku, kdy ji Josef požádá o pomoc při sebevraždě.
Zděšená Sage odmítá, ale Josef má silné argumenty. Není tím hodným a obětavým učitelem němčiny, je uprchlý nacista, který se podílel na likvidaci Židů, dokonce působil ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Sage si vybral nejen proto, že je jeho přítelkyně, ale hlavně proto, že má židovské předky, i když ona sama se považuje za ateistku. Josef chce, aby mu před smrtí odpustil nějaký Žid. A tím má být právě Sage. Josefovy příběhy z dob mládí z Osvětimi přimějí Sage ke kontaktování FBI. Spolu s agentem Leo Steinem vyslechnou i Sageinu babičku, která přežila Osvětim. Babička Minka dlouho odolává, nechce vzpomínat a vyvolávat bolest, se kterou se nikdy nesmířila. Minka je ale silná žena a nechá se přemluvit. Po vyslechnutí babiččina příběhu začíná Sage boj o správné rozhodnutí.
Vypravěčka není ale „jen“ příběh o holocaustu. Dobro a zlo u Picoultové nikdy není černo bílé. Dobří lidé dělají špatné věci a ti zlí občas nejsou tak zlí, jak se jeví okolí i sami sobě. Sage není pouze zlomené děvče s jizvami, zavinila autonehodu, která zabila její matku, má poměr s ženatým mužem. Josef také není jen nacistickou zrůdou, přes padesát let byl milujícím manželem a hodným učitelem.
Tento román vyvolává mnohé otázky, nejen o dobru a zlu, ale i vině a nevině. I odpuštění, které chce Josef po Sage, je hodně rozebíráno. Může Sage odpustit muži, který jí konkrétně neublížil? Jde vůbec odpustit vražda? A šest milionů vražd? Má vzít Sage spravedlnost do svých rukou, nebo by to byla pomsta a ne spravedlnost? Na všechny otázky román neodpovídá, Sage si jednu cestu vybere, ale opět nejde o tu správnou. Správná cesta v tomto příběhu snad ani není.
Vyprávění o hrůzách války je psáno poměrně prostým jazykem, bez přebujelých metafor. Střídmý jazyk vzpomínek i současnosti je vyvážen květnatými poetickými výrazy v příběhu, který si Minka vymyslela jako mladá a během toho největšího utrpení jí pomáhal přežít. Tento příběh je o upírovi a dívce, zároveň je to alegorie na děj v knize. Je monstrum méně zlé, když to, co páchá, nedokáže ovlivnit? Může být i netvor spasen?
Jodi Picoultová na začátku knihy děkuje svým spolupracovníkům, je vidět, že se na práci o druhé světové válce připravila. Zároveň se doznává k jedné časové zkratce, kterou v knize udělala. Nejde o žádný velký přečin a knize a příběhu tato zkratka pomůže. Je ovšem sympatické, že se k nesrovnalosti přiznává.
Románem se jako červená nit vine motiv pečení chleba. Minky otec byl pekař, její románové postavy jsou také pekaři, Sage pečení miluje. Zároveň ho využívá jako relaxaci, vyjádření myšlenek. Detailní popis vůně a chuti pečiva pomáhají Mince v pekle Osvětimi. Pečivo spojuje Sage a Josefa. Bez chleba by nebylo románu Vypravěčka.
Jak už je u Picoultové zvykem, má téma, o kterém píše, pečlivě nastudované a v příběhu nastoluje složité morální otázky. Opět je závěr knihy překvapivý. A v tom je i jediný drobný problém knihy. Pokud jste fanoušky Jodi Picoultové, může se vám zdát schéma jejích románů příliš jednotvárné. Přesto jde o výborný román.
PICOULTOVÁ, Jodi. Vypravěčka. Vyd. 1. Praha: Knižní klub [i.e. Ikar], 2014, 510 s. ISBN 978-80-249-2607-0.