Co bylo před Poslední aristokratkou

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 11. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Před Poslední aristokratkou zdánlivě nebylo nic. Evžen Boček svou prvotinu totiž napsal pod pseudonymem Jan Bittner. Dokonce ani v době, kdy jeho Aristokratka slavila úspěchy u čtenářů, nechtěl se ke své první knize moc znát. V rozhovoru, který jsme spolu vedli téměř před dvěma roky (můžete si ho přečíst zde) jsme se ani o ní nezmiňovali, přestože za sebou již měla dvě vydání. V současné době je Deník kastelána na pultech knihkupectví již ve vydání třetím, tentokrát podepsané skutečným jménem - Evžen Boček.

Podobně jako Poslední aristokratka a její pokračování Aristokratka ve varu, zavádí čtenáře i Deník kastelána do zámeckého prostředí. Hlavní hrdina Vik opustí Prahu a přijme zaměstnání kastelána na moravském venkově. Snaží se najít pro sebe nějaké smysluplné místo v životě a doufá také, že změna prostředí stmelí jeho vztah s manželkou Ivanou. Jejich soužití začíná trochu skřípat, jsou spolu pouze kvůli dceři Evičce.

Nečekejte další Aristokratku, Deník kastelána má poněkud jiný charakter, a přestože občas Bočkův humor vystrčí růžky, téma i děj je podstatně vážnější. Vik není v lehké situaci. Musí se začít orientovat v nové práci, sžít se se svými podřízenými i nadřízenými. Okolní lidé nemají k přistěhovalci - navíc Pražákovi - právě srdečný vztah. Celkově připomíná snaha o péči o památky boj s větrnými mlýny. V těchto částech Evžen Boček ventiluje pravděpodobně nejen své zkušenosti, ale i svých kolegů.

Dalším velmi důležitým tématem je rodina. Autor dokázal napsat velmi emotivní kapitoly, zvláště pokud se týkají dcery. Lze v nich najít silné momenty, v Aristokratce se s nimi nesetkáme. Evžen Boček navíc umí najít míru mezi citem a sentimentalitou. Snad se časem rozhodne vrátit v nějaké další knize k podobnému směru.

V anotaci se dočteme, že na zámku se dějí podivné věci. Autor skutečně do své knihy zaklel trochu nadpřirozena. Pravdou je, že se od velkého nadšení nad okultismem ústy svého hrdiny distancuje a pouze naznačuje, ale jiná vysvětlení nepřipouští. Zmínky o nadpřirozenu jsou trochu nekoncepční a nevycházejí z jednoho zdroje, což trochu ruší. Atmosféra zámku k podobnému směru vyprávění přímo vybízí, co by to byl za zámek bez pořádného strašidla.

V Deníku kastelána není nouze o vzrušení, napadení smečkou psů, agresivní myslivci, konflikt s mladými narkomany a podobně. I v těchto scénách je cítit vysoká angažovanost autora, jako kdyby něco podobného on sám nebo někdo blízký prožil a on se z toho potřeboval „vypsat“. Bouřící emoce se tak přenášejí na čtenáře, a přestože podobné příběhy slyšel už několikrát, pořád působí.

Přes rezervovaný vztah, který má autor ke své prvotině, jde o dobrou knihu. I když nemůže aspirovat na Švandrlíkovu cenu jak Aristokratka, najdeme v ní místa nesporně lepší. Deníková forma bohužel neumožňuje gradaci napětí, kterou by si děj určitě zasloužil. Evžen Boček se nevyhnul některým začátečnickým chybám, ale třetí vydání vyšlo ve stejné podobě jako předchozí dvě. Lze pouze spekulovat o tom, zda by změny výrazně pomohly, nebo by text ztratil na autenticitě. Snad jen jediná vážná výhrada – text ruší některé vulgarismy, nesou funkční a text by se bez nich snadno obešel.

Deník kastelána je svižný, opravdu ho lze přečíst během jednoho dne, jak hlásá anotace. Autor není jen talentovaným humoristou, dokázal, že vážná témata mu rozhodně nejsou cizí. Pokud se rozhodne napsat další knihu, doufám, že se neomezí jen na další Aristokratku, ale využije i toho, co bylo dobré v jeho prvotině.

BOČEK, Evžen. Deník kastelána. 3. vyd. Brno: Druhé město, 2014, 232 s. ISBN 978-80-7227-353-9.