Příběh jednoho muže z vylidněné planety

• 

Recenze

Vytvořeno 11. 11. 2014 2:00

Autor: Lucie Sigmundová

Apokalypsu máme jako lidstvo už tak nějak na denním pořádku. Nejedno médium si úspěšně pohrává s myšlenkou totálního konce, ať už jsou to knihy, televize či filmové plátno. Jednou se Země srazí s jinou planetou, jindy ji stihne náhlá doba ledová nebo lidé čelí invazi vyspělých zelených mimozemšťanů. Ale jak vypadá život po katastrofě? Jak se se zničeným světem vypořádají ti, co v něm i potom zůstali?

 

V takové postapokalyptické budoucnosti se nachází Big Hig, hlavní hrdina nové knihy Petera Hellera. Žije v době, kdy lidstvo z více než devadesáti devíti procent vymřelo na zvláštní virus chřipky a ty, kteří přežili, dorazila krevní porucha, která stejně jako virus HIV své oběti v průběhu let zničí. Chatrný nenakažený zbytek lidstva upadl do anarchie bez pravidel, ve které platí „Zabij, nebo budeš zabit.“ Hig přišel o všechny a všechno, co kdy miloval, a jediný přítel, který mu zbyl, je pes Jasper.

Higova výhoda je v tom, že se dokáže orientovat v přírodě, přežívat v ní, lovit, má letadlo a slušnou zásobu benzínu, což mu umožňuje hlídat svůj ukořistěný kousek země před nebezpečnými vetřelci. Jenže Hig zůstal snílkem a dobrým člověkem ve světě, kde snít je nebezpečné. Naštěstí pro něj žije na letišti s dalším, nepříliš důvěryhodným přeživším, který ve vymýceném světě našel svůj vysněný život. S přeživším, který zabíjí pro adrenalin a pocit moci. Tak se pod vlivem nutnosti spojili dva lidé prostě proto, že na sebe zbyli. Jeden, kterému katastrofa pomohla zapomenout, druhý, který zapomenout nemůže.

Hig ve svém vyprávění zachycuje relativně krátký výsek z postapokalyptického výjevu. Chodí na ryby, kontroluje perimetr a při tom všem přemýšlí o životě, který ztratil. Nesnaží se zvrátit nezvratitelné, nebojuje a nevede žádná povstání. Jediné co chce je přežít. Navzdory dalším lidem, se kterými občas přijde do styku, jsou jeho zápisy příběhem o osamění a touze jednoho muže, o snaze přestat přežívat, ale žít. Hig popisuje, jak chodí na ryby, pleje zahrádku a vznáší se ve své Cessně nad světem. I když kniha nepřináší vůbec nic nového, nestaví na novém druhu vetřelců, hororových výjevech nebo okázalém hrdinství, je radost ji číst. Právě pro její strohý civilní projev, pro její vyváženou dávku emocí a dobrodružství.

Kniha se vyhýbá patosu a rozbředlosti, stejně jako zbytečným příkrasám. Pro vyprávění je použita jednoduchá úsečná ich-forma, která perfektně sedí na osamělou mužskou perspektivu světa. Podtrhuje protřelost a zkušenost hlavního hrdiny-vypravěče stejně jako jeho zoufalství. Hig se totiž nuceně vyvíjí a prochází emočními otřesy až ke katarzi. Téma a zpracování knihy může připomenout Mathesonovu Já, legendu. I zde se střídají vzpomínky s napětím a pocity samoty. Hig je však o poznání komornější, protože nepřidává jediný fantaskní prvek. Čeho si nelze nevšimnout je závěrečná biblická metafora, kdy se z Higova letadla stává Noemova archa a lidstvu svítá naděje na novou lepší civilizaci.

Knihu nelze než doporučit jako skvělý literární zážitek. Je přímočará a poutavá, vhodná pro rozmanitou skupinu čtenářů. Nejen pro fanoušky fantasy a sci-fi, ale také pro ty, kteří mají rádi dobrodružnou literaturu. A pejskaře.

HELLER, Peter. Psí hvězdy. Praha: Plus, 2014, 320 str. ISBN 978-80-259-0319-3.